Rychlé šípy

Teda kucí, už mě nebaví si pořád vybírat mezi váma a Bětkou, povzdechl si Rychlonožka, Stínadla jsou žůžo, ale Bětka, ta když se usměje, tak by i ježek vylezl z klece, jestli víte jak to myslim, ale Mirek se zamračil, tohle není jen tak, klub má svá pravidla, a Červenáček dodal, plantážníku, vyber si nás a je to. Jenže Rychlonožka na to, víte vy co, Bětka je správná holka, umí házet šišky až za roh, Hojerovic panádlovou polívku snědla a ještě by si přidala, prostě já ji přihlašuju do klubu, a můžem spolu chodit všichni, tim myslim jako na výpravy.

„Teď až dáme třetí ránu, poletí tvá duše k pánu,“ recitoval Jarka, zatímco Červenáček třímal v rukou palici.

Děti v publiku se počaly nervózně vrtět.

„Ráz, dva -“ Červenáček dvakrát udeřil dřevěnou palicí do špalku. Cestovatele Jindru Hojera čekal dozajista strašlivý osud.

„Tři!“ pódium se otřáslo, ale dlouhé hřebíky, které Mirek na poslední chvíli donesl, vydržely.

Kanibalové Rychlonožka, Jarka a Mirek se vrhli na Jindru. Jeden z chlapců v první řadě začal plakat.

„To není fér, on je svázaný,“ přidal se k němu další. Rychlé šípy se zarazily.

„My chceme pohádku! My chceme pohádku!“ skandoval o chvíli později vzbouřivší se dav.

"...čepici nikdy nesundáš?" "Však víš,..." "...vyučil jsem se zámečníkem. A humor, humor ty ráda?" "Asi ne tvůj styl, ale..." "...ty z nich vydržíš nejdýl naživu? To zní lákavě!" "Ale jednou mě málem zabije rampouch, který..." "...zapálí klíhem tatínkovu dílnu. Ty máš svoji klubovnu?" "To ne, ale pomáháme starým lidem..." "...sbírat známky." "Máš nějakou doopravdy vzácnou?" "Našli jsme..." "...pana Drápa, ale ten toho už moc neřekne." "Máš rád zvířata? Já mám ráda kočky..." "...starý Jeremijášky." "Vážně máš dlouhý bidlo? Slyšela jsem, že..." "...ti rodiče se zakázali se scházet. Jenom s klukama nebo je to..." "...jenom nafouknutý bublina. To jsem si oddechla."

Z podzemí kostela svatého Jakuba vedlo vícero chodeb, jedna téměř zasypaná.
Za časů Jana Tleskače však byla průchozí. Zavedla ho do prastarého sklepení, kde se scházela tajná společnost střežící odkaz dávných alchymistů. Usilovala o povznesení ducha, zároveň vybízela k prospěšné práci pro blaho lidstva. Tleskač se stal adeptem pro přijetí, brzy nato však tragicky zahynul vinou tajemného Em, který se společnosti dostal na stopu.
Tato původní verze Foglarovy knihy byla okamžitě zamítnuta, oficiálně kvůli ideologicky nevhodným tmářským chimérám. Proto vznikla nová verze, v níž figuruje nezávadný projekt létajícího kola.
Nedávný pokus zveřejnit onu původní verzi byl zapovězen, prý jednou provždy.

"Zahajuji 892. schůzi intergalaktické brigády Megarychlých pozitronů," zařval strašným hlasem plukovník Du-shin alias X21B02 a otočil se na svého pobočníka. "Modrá letko, podej hlášení."
Yar-kha se postavil do pozoru a vypjal hruď.
"Nepřátelská flotila nečestných a nesportovních plantážníků z planety Sti-nadhla zlikvidována, pane! Seržant Rovnoběžka lehce raněn, praporčík Hoyindra indisponován po konzumaci třešní a H2O! Major Redhat si rozsvítil políčko v Modrém životě za statečnost, když kapitánu Mazh-nakovi uloupil neutronového ježka v laserové kupoli!"
"Výborně, majore! Předstupte, uděluji vám Gagarinův titanový řád za..."
Plukovník ztichl. Okolním vesmírem se šířily známé vibrace. Nezaváhal ani milisekundu.
"Bratrstvo mňoukající protézy! Hrrr na ně!"

"Už jde!" Červenáček vběhl do klubovny, oči vykulené. Za ním se nesly ozvěnou kovové kroky.
"Máme dělat jakoby nic?" zeptal se Jarka.
"Asi... ano?" odvětil Mirek. "Všechno už nám řekli jeho rodiče."
"Ta nehoda musela být strašná," pravil Jindra. "Vběhnout pod lokomotivu, to je celý on."
"Ještě, že souhlasil s tím experimentem."
"Takže je vlastně robot? Jako v té hře od Čapka?"
"Pst, už jde!"
Do klubovny vstoupil chlapec vyrobený z blyštivého kovu. Místo očí měl žárovky, a na hlavě mu sedělo hnízdo oranžových drátů. Poněkud nemotorně se uklonil.
"Ahoj - plantážníci," pravil roboticky. "Rád - vás - vidím. Odteď - mi - říkejte - Krychlonožka."

MamJednuRukuDlouhou: Tak co? Cos viděl??

Kapucinek007: No nic moc, byl tam jenom R. S nějakou holkou

MamJednuRukuDlouhou: S holkou???!

Kapucinek007: Nebo si JM nechal hrozně narůst vlasy. Ale nemyslim, viděl sem ho předevčírem a takový háro neměl

MamJednuRukuDlouhou: WTF

MamJednuRukuDlouhou: A to jim M jako dovolil jo?

Kapucinek007: Nvm, ten tam nebyl. Jenom R a ta holka.

MamJednuRukuDlouhou: No a co tam dělali??? Z tebe to taky leze jak z chlupatý deky

Kapucinek007: Nic moc. Hrál jí na kytaru nějaký hitovky z tábora asi

Kapucinek007: Jo a pak si dali skoro jako pusu

MamJednuRukuDlouhou: No tvl! Sběrač půjde na dračku!

Alžbětina seděla v okýnku improvizované pevnosti s jednou nohou zaháknutou za okenní trámek a v zápalu boje házela dolů, co jí padlo pod ruku. dokud neucítila na rameni jemnou opálenou ruku Podkovy.

Skutečný vůdce ví, kdy má ustoupit. Podkova kývla na Alžbětinu a potichu se vytratily. Své vojáky nechaly příhodně za sebou.

Boje ještě chvíli pokračovaly, než dobyvatelé uzmuli vlajku a prohlásili se za jediné majitele práv. Nebyla to tak docela pravda, protože vlajku vymyslela a vyrobila Vlasta, ale kdo by čekal od kluků elementární respekt?

Vůdkyně a její první důstojnice se tou dobou už věnovaly překonávání mnohem zajímavější hranice.

Mirek se slunil na mezi. Společně s hochy si užíval léto. Panovalo takové dusno, že i Bratrstvo kočičí pracky si dalo pohov od věčných lumpáren.
Bublina se líně převalil. Rychlonožka psa podrbal za ušima.
Ohlédl se ostatních členech Rychlých šípů. Navzájem si vždy kryli záda. Měli se bezmezně rádi. Ale bylo to tak se všemi?
Začalo pršet. Chlapci se rozutekli domů. Až na Jarku Metelku, který se zasněně díval do dáli. Poslední dobou se choval zvláštně.
„Nastydneš,“ varoval ho Mirek.
Jarka se na něj zadíval.
Mirkovo bezmezné přátelství dosáhlo své meze, když jej Jarka políbil. A změnilo se v lásku.

Uděláme si zahrádku, navrhl jednou Mirek, a Jarka se přidal, Mirku, řekl, to bude něco, pak můžeme zahradničení naučit kluky a holky z naší čtvrti, napíšeme o tom taky do TAM-TAMu, to bude žůžo, a co budeme pěstovat?, tak Mirek odpověděl, všechno: mrkev, cibuli, rajčata, melouny, prostě všechno, ale ostatní nadšení nebyli, na tohle nemám, oznámil Červenáček, zlatý převádění důchodců přes přechod, to radši panádlovou polívku od Hojerů, a Jindra přikývl, plantážníku, klidně ti ji přihřeju, jenže Rychlonožka neposlouchal, tak slyšel jenom melouny, a hnedka řekl, pánové, melouny nebudou problém, o těch Bětčiných vím všechno, a Mirek zahradničení radši zrušil.