Určité hranice nepřekročí

A potom se zablesklo a začalo pršet. Temná noc se stala ještě temnější.
„Do čeho jsem to šláp?“ mumlal si pro sebe Vran. „Fuj, na co jsem to sáhl? Co mě to teď, sakra, praštilo přes ksicht?“
Poslední ze záhad byla brzy objasněna, když doklopýtal k přístřešku v němž hořel oheň a pořád svíral v ruce ponožku.
Liška míchala obsah kotlíku. Mušle voněly.
„Jen je potřebujeme scedit a můžem jíst. Našels něco?“
Vran beze slova pozvedl ruku s ponožkou.
Ta se zdánlivě zachvěla.
Liška se otřásla viditelně.
„Než tohle, to radši posmrkanej kapesník. Ale ne tvůj.“
Ponožka si mohla oddechnout.