Těsně před půlnocí

Blíží se půlnoc. V sovinci přistanou dvě sovy.
„Já jsem se dneska nalétala...“ povídá první z nich.
„Vždyť já taky. Anonymní vyznání lásky je přeci nejlepší posílat přes bradavické sovy, aby nebylo poznat, od koho jsou.“
„Nejhorší byly toužebné pohledy těch, pro které jsem nic neměla.“
„Ne, nejhorší bylo, když jsem doručoval obrovskou kytici růží. Tolik trnů v pařátcích jsem nikdy neměl.“
„Konečně je Valentýn za námi, co?“
„Není. Ještě je potřeba zařídit jednu věc.“
„Musíš ještě někam letět? Ty můj chudáčku…“
„Ne. Přinesl jsem ti jednu z těch růží. Je to spravedlivé odškodnění za trny. Krásného Valentýna, má drahá!“