Jane Foster jsem se naučila mít ráda. Tušíte kdy poprvé objevila kouzlo vědy a hvězd? Já ne, no můžu si to představit.
"Mám ho, mám ho, našla jsem ho! Je můj!" protínal hlas malé holčičky šum hovoru mužů okolo. Jane utíkala kráterem, šatičky, které jí ráno matka oblékla měla zamazané od prachu, ale na to ona nedbala. V rukou pevně svírala kámen, který na první pohled nepocházel z pouště, kam dopadl.
"Doktore Fostere, zdá se, že z vaší dcery vyklubala dobrá výpomoc!" zasmál se jeden z vědců.
To už ale holčička byla u nich.
"Můžu si ho nechat, tatíííí?"
Ten se jen zasmál, pohladil dcerku po vlasech, a podíval se jak ostatní souhlasně přikývli.
"Jistě, princezno. Tenhle kousek nebe je jen tvůj."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jane jako dítě je roztomilá :
Danae
Roztomilá je i dnes :)
erebri
Roztomilá je i dnes :)
To je parádní :) Kač :)
Charlie
To je parádní :) Kač :)