Tenkrát poprvé

Zažil jsem toho se svým parťákem už hodně, ale vždycky, když na to dojde řeč, ze všeho nejdřív si vzpomenu na ten první případ.
Stáli jsme v obrovské díře kdesi na venkově, K. se chvíli hrál s nějakým technickým superudělátkem, pak si sundal brýle, kouknul na mě a povídá:
„Varuju tě, J., tohle není jen tak nějakej obyčejnej šváb, co jich v každým motelovým pokoji najdeš dvanáct do tuctu, tohle je brouk, jakýhos ještě nepotkal.“
Když si vybavím toho farmáře, co ho ten emzák vymáčknul jak pastu z tuby a pak nosil jak panička norkovej kožich, měl teda sakra pravdu.