Plameny v krbu olizují polena, ze kterých neubývá. Jsou umělá. Nevím, co to znamená. Můj člověk mi to vysvětloval, ale já to moc nechápu. Asi jsem moc malá. Jsem totiž ještě skoro kotě; je to jen pár týdnů, co si mě můj člověk přinesl od maminky.
Jsem podzimní kotě. Narodila jsem se za úplňku. V boudě s krmením u rybníka. Možná proto jsem velká jako sourozenci, i když jsem se narodila naposled. Asi to bude těmi rybami, byly tak dobré...
Chce se mi spát. Odvrátím se od plamenů. Běžím ke křeslu. Stočím se do klubíčka a čekám na krásný sen.

V děcáku jsem stavila na Štědrý den dopoledne. S tetami jsem vypila kafe a s prckama absolvovala odpolední nadílku. Nenápadně jsem při ní stáhla tmavé kapičky smutku schované pod radostí z dárků, aspoň na jeden večer jsem všechna ta marná čekání na tátu a mámu, na dopis od blízkých, na otevřenou náruč a pomocnou ruku, které nejsou, zmačkala do koule a tu poslala dolů do země. Technicky vzato nemáme mimo Budeč kouzlit, ale tohle vlastně ani kouzla nejsou, spíš magie ve své bytostné podstatě. Tak jsem usoudila, že na tom až tak nesejde.

Přístupnost: bez omezení
Shrnutí:
Běžela liška po ledu, ztratila klíč od medu.
Kdo ho má, ať ho dá, ať se liška nehněvá!
Prohlášení: Veškeré použité postavy jsou moje a za všechny prachy.
Poznámka: děkuji za betaread Amarantě a neviâthiel
Copak jmelí, ale povídka... Milá ef77, něžné zimně vánoční příběhy moc neumím, ale snaha byla. Hezké Vánoce přeje Aries
***
Zimní slunovrat 1995
Reflektory se vytrvale zakusovaly do sychravého soumraku. Do čelního skla začaly narážet sněhové krupičky.