Kapitola 11. - Součást budoucnosti
Sountrack: Joy Division: Heart and Soul
Lidé (nebo alespoň většina Bradavic) měli dojem, že Remus je Jamesův kamarád a Petr, že se k nim tak nějak přifařil. Jenomže tak to nebylo. Petr byl první. Mrňavý a trochu tlustý kluk, který rozhodně nevypadal jako čaroděj. Byl první, který odhalil Removo tajemství. Porovnal jeho tajuplné absence s kalendářem a hluboce se zamyslel.

Milá Rebelko,
moc se Ti za to zpoždění omlouvám. Přiznávám, že kromě nemoci a všech dalších blbejch věcí jsem měla taky tvůrčí blok jak Lipno. Nakonec jsem musela zavrhnout nejen svůj první, ale taky druhej a třetí nápad. Ale víš co? Možná je to dobře. Protože nakonec se tak nějak samo od sebe začalo psát tohle. Nejsem si jistá, jestli to plní tvé přání přesně tak, jak sis přála. Asi je to trochu jiný. Přesto se odvažuju doufat, že tě tyhle střípky snad moc nezklamou. :)

Milá striggo
Jsem takový Ježíšek ježíškovatý.
Nejlépe znám svět okolo sebe z pohledu výšky mých očí, ze zvuků prošlých mými oušky, z pocitů vnímaných mým srdcem.
A tak jsem si dovolila sáhnout do svých pocitů, vzpomínek a známých příběhů, a vykouzlit z toho malé povídání pro tu chvilku, kdy slunce se už uloží, ale noc ještě odkládá svůj příchod. Krásný čas povánoční, dnes již skoro novoroční.
Mamut
Jen hvězdy nad námi.

Kapitola 6. – Nejdůležitější
Soundtrack: Metallica: Nothing Else Matters (já vím, že je ohraná a provařená, ale v tomhle momentě se prostě strašně hodila.
Remus si byl docela jistý, že si nezaslouží jedno ráno s fyzickou a další s morální kocovinou. Jenomže o to, čemu pracovně říkal noční můry, stál ještě míň. Navzdory všem rozpakům byl rád, že tam Black byl. U Merlina, nebyl si jistý, jestli mu náhodou časem (za velice dlouhou dobu) nepřestane říkat Black. Kdo by to byl v Bradavicích řekl.

D R U H Á Č Á S T
~ Hermiona ~

Kde č. 1
Dá se to počítat různě, ale Jeruzalém je aspoň o jedenáct staletí starší než Řím.
Slovo zeď není v Jeruzalémě náhodně.
Existují všelijaké verze středověké legendy o věčném Židovi. Já použila tu, v níž Ahasver udeří Ježíše Krista cestou na Golgotu, že se s tím křížem moc courá. Ježíš se naštve (!) a odsoudí ho k putování navěky, do Soudného dne, do Ježíšova návratu...
Kde č. 2

Neděle 25. října 2020
Ráno je lezavé, skrz mlhu ale začínají jako prsty pronikat sluneční paprsky. Všechno se třpytí rosou. Lesknou se i okolní pavučiny, které jsou dost malé na to, aby se jimi Teddy znepokojoval, ale i tak mu pohled na ně nepatrně zrychlí tep.
Teddy přemístí sebe i Jamese na ten správný kraj Zapovězeného lesa. Zabere to tři pokusy, ale nikdo se přitom nerozštěpí, takže je to vlastně docela v pořádku.

Přemisťovací kouzlo je prudce mrštilo na tvrdou zem, kde udělali několik kotrmelců. Teddy přitom svíral Jamesovu ruku tak pevně, že si málem vykloubil rameno. Předpokládal, že další den (pokud to tedy přežijí) bude mít tělo plné modřin, přesto hned vyskočil a mávl hůlkou.
„Lumos maxima!“ křikl. Zaplavila ho nečekaná vlna studu. Jak je možné, že si předtím na to zatracené kouzlo nevzpomněl?
Světelná koule ozářila hluboký a nehybný les. Kam až Teddy dohlédl, se do nekonečna tyčily holé stromy jako pařáty. Ani stopy po světlech bradavického hradu.

Sobota 24. října 2020
Celou sobotu se Teddy myšlenkami vracel k Jamesovi s Albusem. Už v noci se rozhodl, co udělá, přesto si pořád dokola přehrával v hlavě všechny možné scénáře. Teddy tušil, že kdyby se o jeho plánu dozvěděla McGonagallová, asi by pro něj neměla moc pochopení. Jemu samotnému ale připadal dokonalý. Mohlo by to skutečně zabrat, o tom byl Teddy téměř přesvědčený.