Milá Esti Vero,
se zpožděním sobě vlastním Ti přináším vánoční povídku o přátelství, které trvá věčně. Veselé Vánoce, Chanuku i slunovrat.
Fandom: prosila jsi Ježíška mimo jiné o něco z jeho vlastního fandomu. Vzal to doslova a napsal Bibli, historii a RPF. A hlavně se nechal inspirovat divadelní hrou Franze Werfela Jacobowski a plukovník a televizním filmem Jmenoval se František.
Shrnutí: věčný Žid je odsouzen putovat světem až do druhého Kristova příchodu. Po pár staletích je to dost nuda. Najde přítele ve svém protikladu?

Milá mamut, přeju hezké svátky a všechno nejlepší do nového roku :) Snad se ti bude povídka líbit :)
Pokojem voněly vanilkové rohlíčky a adventní smrkový věnec, na kterém Irenka právě zapálila třetí svíčku. Pak si uvařila kakao a sedla ke stolku, aby popřemýšlela nad vánočními dárky. Irenka nebyla ten typ babičky, která napeče horu cukroví, dárky má pro vnoučata už v září a celý byt uklidí před svátky tak, že se každý stůl a polička jen blýská a všude jsou nažehlené bílé ubrusy a ozdobné dečky.

Ankh-Morpork nikdy nepatřil mezi města, ve kterých by se potulovali zasnění turisté, kteří bryndají po svých kabátech svařák a nadšeně vykřikují věci jako „No podívejte, další vílí aranžmá s lucerničkami!“.

Milá Carmen,
je to AU, tak doufám, že ne moc přitažené za vlasy.
Je tam slash, tak doufám, že ne příliš laciný.
A je to psané formou mozaiky, tak doufám, že se vše pochopí.
Přeji ti veselé Vánoce a šťastný nový rok plný naděje, bohatý na zajímavé alternativy a chudý na špatná rozhodnutí.
Přesýpací hodiny na stolku s tenkými nožkami dosypaly.
Vysoký muž v šarlatovém hábitu se stříbrnými hvězdami oblékl cestovní plášť a dotkl se přenášedla.

Pátek 23. října 2020
Nejdůležitější věci se nejhůře vyslovují. Tím, že je zamknete do vět, je zmenšíte a ohraničíte jejich obrovitost. Je v tom ale ještě něco. Nejdůležitější věci jsou skryty příliš blízko vás, příliš blízko toho tajného místa, kde leží vaše myšlenky.
Vezměte si třeba Teddyho. Blížila se páteční půlnoc, když mu někdo zabušil na dveře. Stál zrovna ve sprše a vychutnával si konec školního týdne, takže to málem přeslechl. Nedokázal by vám vysvětlit ten neurčitý stísněný pocit, který mu prostoupil tělem. Ani tu myšlenku

~ Hermiona ~
Rychlým krokem mířila ke krbu, podpatky přitom důrazně klepaly do podlahy. Už natahovala ruku ke krabičce s letaxem, když se náhle zarazila. Neměla s sebou desky a pokud měla být její lež věrohodná, rozhodně si je vzít musela. Se sotva zaznamenatelným povzdechem se otočila na patě a jako rychlá voda proletěla bytem do pracovny. Vlasy jí povlávaly kolem hlavy, jak pospíchala, aby přišla včas. Když se protáhla kolem křesla, Severus odtrhl znak od knihy a s pozvednutím obočí se na ni nechápavě podíval. Pousmála se a na vysvětlenou zavolala: „Nestíhám konzultaci!“

Prolog
Říká se tomu teorie kalhot času. Jedna maličkost může měnit celé životy. Osudy. Příběhy, Jedna jediná drobnost. V tomhle případě to byla slečna Isidorie Máselná, která do služeb rodiny Blacků nastoupila šťastnou náhodou již v roce 1965 (čímž se lišila od své dvojnice, která se do služeb staroslavného rodu dostala až o čtyři roky později). Isidorie byla chůva. Velice dobrá chůva. Díky ní bylo Siriovo dětství o trochu šťastnější. Měl o trochu raději své rodiče. Trochu víc věřil jejich názorům. Dost na to, aby ho Moudrý klobouk zařadil do Zmijozelu.

Karel Vrbenský potáhl z cigarety a otřásl se. Bohnická rána byly čím dál chladnější. Kouzlo, které na sobě nosili všichni zaměstnanci šestatřicátého pavilonu, zaťukalo kamsi na zadní vrátka jeho vědomí. Někdo místní zažil něco podivného a přichází se svěřit. Možná případ pro speciální pavilon. Možná bude třeba zavolat vyšehradské. Možná z toho nebude nic. Karel si upravil šálu a čekal.
Z mlhy se vynořil muž kolem čtyřicítky, přišel ke Karlovi a strčil ruce do kapes. „Nemáte oheň?” zeptal se.
Karel mu připálil.
„Některý služby jsou na palici.“

Milá Nevi!
Přeji Ti krásné Vánoce.
Chytla jsem se těch zvířat, protože jsou moje oblíbená (jako skoro všechna ostatní zvířata).
Doufám, že se Ti bude hezky číst.
Omlouvám se, že se mi nepodařilo napsat najednou celou povídku, ale slibuji, že nebude dlouhá, takže bude brzy pokračování.
Rya
Za betění děkuji Aries
Kapitola I.
Není lehké zařídit, aby střechou zatékalo. - Marcius nelže, ale všechno také neříká. - Úvahy o antropomorfismu a vzdělávání ropušáků. – Býti člověkem. – Krysa se zlobí, ale má vůbec proč? – Kilián nesnáší hádky.