Robinson Crusoe

Rychle lesklou truhlu zavřel, ale přesto do vzduchu s nepříjemným bzučením unikly dvě průsvitné baňky, ze kterých odkapávala hořící kapalina. Robinson dlouho do večera hasil začínající požár. Poté se roznemohl.
Přes blahodárné účinky hořké kůry útlého stromu se Robinson zotavoval z horečky na těle i na duchu jen velmi zvolna. Naštěstí našel na pláži opět několik rýh zakončených mělkým důlkem ve vyhřátém písku. Želví vajíčka mu pomohla přečkat nejhorší časy.
Zatoulal se také znovu ke zbytkům vraku. Lesklou truhlu zakopal hluboko na místě, které si zvolil jako budoucí plantáž. Nakonec navrchu připravil jámy, do kterých zasadil sazeničky. Banány to jistí.

Kámen, nůžky, papír.
Naučil jsem Pátka střihat si.
Když se rozhoduje, kdo odnese použité talíře z palmového listí na kompost, nemusíme se hádat.
Kameny zná. Papír mu připomíná listí.
Jen ty nůžky mu pořád nejdou do hlavy a nedává je.
Díky tomu nad ním často vítězím.
Přeci jen, pochází z kmene primitivů a zaostalců.
Jen jednu věc nechápu.
Občas nastaví čtvrtý symbol - jeden prst. Říká mu "ley zr". A že prý vyhraje nad vším.
Ovšem, takové podvádění není chování hodné gentlemana.
Snažil jsem se mu to vysvětlit, ale nenechal se.
Tak jsem mu nabančil a už mlčí.
Inteligence opět zvítězila.

Mohl to prostě a jednoduše vzdát. Lehnout si a počkat až si pro něho milosrdná smrt sama přijde. On si ale raději vybral boj o svůj život a nakonec i o život druha.
Vlastníma rukama vyhrabal zasypanou jeskyni, ve které začal žít. Vlastní vynalézavostí vyrobil cihly a postavil z nich pec. Upekl chleba z vlastního obilí. Přežil nemoc i výbuch sopky. Zachránil přítele, kterého naučil všemu, co znal.
Zkrátka a dobře, nevzdal se. S vidinou toho, že možná ještě někdy uvidí své blízké, bojoval až do konce.
Po několika letech se na obzoru zjevila loď a odvezla Robinsona Crusoa domů.