DMD č. 19. pro 19. 4. 2017. Téma: Banány to jistí

Mistrovství světa v atletice žije kauzou banánových slupek na běžecké dráze. Ty se na trati záhadně objevují hlavně před běhy na krátkou vzdálenost, v nichž jsou tradičně nepřekonatelnými šampiony gepardi. Množí se proto spekulace, že někdo plánuje gepardím sprinterům jejich výkony překazit – ať už z toho důvodu, že sám tajně pomýšlí na vítězství a chce si ho tímto podvodem zajistit, nebo z osobní zášti. Druhá možnost však není pravděpodobná. Zebry a gazely se na stadionu v době gepardích závodů totiž raději nevyskytují.
Vysvětlení však může být mnohem prozaičtější. Velkými fanoušky běžeckých závodů jsou opice. A rády sedávají v první řadě.

Vylétnout z rodného hnízda se stalo v jistou chvíli nutností. Sbalil nejnutnější do pár banánových krabic a odstěhoval se ke kámošům. Napřesrok se povedla vejška, kolej, zase krabice, balení tentokrát celkem radostný. Studium uteklo jako voda, krabic teď bylo potřeba víc. Různé podnájmy, s cizími lidmi, s kamarády, pořád nic vlastního a stálého. Říkával, že všechny banánovky vybalí až tam, kde bude fakticky doma. První vážný vztah, vybalil je, úplně všechny - aby za několik let zase balil, trpčeji než kdy dříve. Několik měsíců pocit duševního bezdomovce, než změnil paradigma.
Byty, adresy, lidi, to vše se mění. Jistota je v krabicích.

Calis udělal ještě několik kroků, a pak se zhroutil. Posadil se a opřel o stěnu chodby. Rána ho bolela a špatně dýchal. Viděl vystrašené pohledy svých mužů shromážděných kolem jediné pochodně. Museli šetřit.
"Seržante, jak jsme na tom?"
"Moc dobře ne, pane, jsme unavení a nemáme zásoby, jen trochu vody."
Calis kývl na Nakora: "Nemáš ten kouzelný pytel, ze kterého jsi mi dával pomeranče, když jsem byl malý a ty jsi byl na návštěvě v Elvandaru?"
"To není kouzelný pytel," odmítl Nakor, který vždy důrazně tvrdil, že magii nevládne, "je v něm trhlina, která náhodou vede do skladu ovoce. Banán?"

Anna odcházela z práce pozdě, jako obvykle. Venku už byla dávno tma. Sotvak si před zavíračkou stihla v krámě koupit svačinu na cestu. Dala si do uší sluchátka a vyrazila domů.
Ve městě bylo lidí už pomálu a když procházela parkem, byla sama. „Naval prachy!“ ozvalo se. V křoví se něco zablesklo. „Nůž?“ pomyslela si.
Odhodila zbytek rozjedeného banánu a dala se na útěk. Uslyšela za sebou ránu. „Áu, KURVA, DO PÍČI!“ Ohlédla se, chlap za ní režel rozplácnutý jak dlouhý, tak široký. Nezastavovala a utíkala dál. Zloděj sebou ještě jednou s hlasitým kurvováním praštil, než jej ztratila z dohledu ...

Tak, vyrůstal jsem s opicemi, a teď mám deset firem, podřízení zaníceni, do plnění norem. Vyskakovat nemůžu si, bylo by to na nic, lidi bývaj zlí, jak mloci, a neznaj mezí hranic. Mé rodilé opice, už mě stěží chápou, neznaj písmo, číslice, celý dny jen chrápou.
Občas bych si popovídal, poznám jejich hodnoty, banánů jim hodím příval, nebo další dobroty. Banány to ale jistí, to je jasná věc, naštěstí jich mám jak listí, ne to není kec. Dovážím je z ciziny, ve velkém a levně, stejně jako květiny, ze vzdálené země. Mám banány svoje zlato, chcete tunu? Ruku na to.

V ladničke nevinne sa tváriaca čokoláda spriada zákerný plán. Postaví sa na predné miesto, ( uhni, brokolicový džús! Tieniš! A si celý zelený! ),a významne sa oprie o krabičku mlieka v pôsobivom uhle. Ešte sa trošku natočiť...Niekto ju bude musieť držať, tú pózu nevydrží večne...Smotánka, ty si tak správne priestorovo nadaná, tridsať percentná, podporuj!
Čo nám ešte chýba.. vajíčka! Neschovávať sa! Reprezentovať! Huš z toho kartónu!
Tak, pripravení, teraz je to na kakau v špajzi. Musí zorganizovať cukor, múku, snáď sa pridá aj káva, vždy bola zvedavá, potvora.
Moment! Čo do plnky?!
Stočí pohľad dolu. Prinajhoršom...banány to istia.

Lucinka: ,,Můžu jet na Maxovi?" ,,To se musíte zeptat Renči. Ona je trenérka." Majda: ,,A budeš vodit mě? Já pojedu na Ferdovi!" Davídek: ,,Ne prosím, mě! Majdu si vodila včera!"

,,Tak pojďte, jdeme na oběd!" ,,A můžu se tě držet za ruku?" ,,A já?" ,,Já chci taky..."

Majda: ,,A Terkoo?" ,,Ano?" ,,Přečteš nám večer zase pohádku?" Natálka: ,,A mně taky?" Lída: ,,Jee a mně?"

Večer mi nebylo dobře, a tak zatímco všichni odešli na večeři, natáhla jsem si do trávy před výběhy deku a odpočívala.

,,Teri, děti ti z večeře něco donesly."

V mém stanu na mém spacáku ležel...
Banán.

Edvin měl od bojových schopností třech zbývajících jezdců z Apokalypsy docela vysoká očekávání, ale celá šarvátka začínala čím dál víc připomínat grotesku. Válku opakovaně udeřil litinovou pánví, až to znělo jako odbíjení poledne, Znečištění na chvíli zavřel na záchod, od nějž spolknul klíč, a Hladovi udělal na kravatě takový uzel, že se z něj dostával skoro minutu. Dokonce i Antikrist se tomu ve svém velitelském letounu nad Armageddonem po chvíli začal smát.
Ale přeci jen tomu ještě něco chybělo…
Naštěstí se záhy dostali do rozbombardovaného Walmartu, kde nebyla nouze o banánové slupky, a tak byl žánrový přerod záhy úspěšně pojištěn.

Až nedávno objevené náčrtníky odhalily, co bylo vskutku hlavní vášní Giuseppe Arcimbolda. Nebyly to podivuhodné manýristické portréty složené z plodů zahrady, pole a sadu. Nebyla to ani důmyslná mechanická zařízení, kterými zdokonalil zejména divadelní jeviště. Neuvěřitelný objev z Archivu Pražského hradu ukazuje, že největší umělcovou touhou byl harmonický průnik obého.
To, co bylo původně pokládáno za pouhé varianty jeho typického stylu, ovšem v podobě zátiší, se nakonec ukázalo jako plánky prototypů. Nejzajímavějším příkladem je zřejmě jeho ovocná ručnice. Razantní škrtance, kterými je plánek počmárán, stejně jako několik jadrných italských poznámek ovšem naznačují, že banán jako zámek palné zbraně naprosto selhal.

Ten or more hours in the office every day. A terrible salary.
His parents pressuring him into finding a wife and having babies.
His boyfriend just broke up with him.
He was fed up with all of this. He wanted to run away. So he packed his life into a suitcase and bought a plane ticket. He took a taxi and a boat. He ended up on a deserted island.
Finding fresh water wasn't an issue. But he couldn't find food.
He was counting on bananas. There are always bananas in movies.
Once again, the life just screwed him over.

Zapínám internetový přenos a po zjištění stavu též televizor. Abych si to vychutnal i obrazem a zvukem. Čtvrtý zápas finále, vedeme o dva góly, od titulu nás dělí jednotky minut. Soupeř se nevzdává, zkouší hru bez brankáře. Ještě banán by to chtělo. Jako pojistku.
Podařilo se! Puk končí v prázdné brance. Tři banány za minutu již soupeř nedá. Utkání se dohrává, pár vteřin před sirénou již místo hry začínají radovánky a rozhodčí to tolerují.
Titul se do našeho města vrací po dlouhých jednapadesáti letech. Tehdy jsem ještě nebyl na světě. Stejně jako většina ostatních fanoušků. Kdypak se zadaří titul příští?

„Dobře mě poslouchejte, nebudu to víckrát opakovat.“
„Michelle, co tu děláte? Mám lokál plný Němců!“
„Dnes večer zaútočíme na skopčáckou základnu ponorek. Budu potřebovat ten modrý gin, který jsem u vás schovala.“
„Ale ten mi vypil poručík Gruber, div si potom nezničil tančík.“
„A co miny zapečené v koláčích?“
„Ty snědla stařičká matka mé ženy, měla hrozný hlad.“
„Dynamit v salámu?“
„Našli ho letci a vy víte, jak jim ta věčná cibulačka leze ušima.“
„Tak to už zbývají jen ty banány z plastické trhaviny.“
„Proboha, Michelle, jaká trhavina?! Ty mi zabavil Herr Flick z gestapa, měl na ně hroznou chuť!“

Obvyklá telefonická konverzace s mamkou:
„Přijedeš na víkend?“
„Jo, chtěla jsem. Mohla bych vzít s sebou tu kamarádku, co jsem jí slibovala, že jí naučíme píct buchty?“
Vyděšená reakce: „Tu černošku z Afriky?“
„Neboj, umí česky líp jak já anglicky.“
Stále vyděšené: „Ale co jí?“
„Úplně normálně všechno.“
Váhavé: „Když já nevim.“
„Má český jídlo ráda, nedělej si starosti. Cos vlastně měla v plánu vařit?“
„Asi guláš.“
„Fajn, tak ji naučíme i houskový knedlíky, to bude prima!“
Povzdech, „Tak ji teda přivez.“ následovaný zamyšleným nedůvěřivým: „Já nevim, co můžou jíst Afričani. Radši koupim nějaký banány.“
„Všichni v Africe nejsou opice!“

Sehni se níž.
Přeběhni tam. A zpět. Víc; tam. Zpět.
Opakuj.
Popadni dech!
Vyskoč výš.
Chytni míč, vždy chyť míč.
(tref)
Znovu dech!

Pro výhru všech - trénovali do úmoru; střelba na koš, trestná za nevpadlé, jeden na jednoho, dva na dva, běh, překážky a člunkový běh a střelba (hoď to tam!) a bránění, posilování, protahování...
Večer sípali vyčerpáním.

Pokaždé jim proto s láskou připravila odměnu: kari s rýží, pečené kuřecí, dušené hovězí...
A pokaždé vídávala jejich protažené zelené obličeje lapající po dechu, ruce hledající sklenici s vodou. Chjo, vždyť se tolik snažila - nikdy neopomněla přidat i super výživný banánový protein!

Plavili jsme se příliš dlouho. Nikoho cesta za poklady Orientu pranic netěšila.

Námořníci se potáceli se po palubě, živé mátohy.
Bezzubých bylo víc, než plachet na stěžních!
Při každém zvolání z dásní stříkala krev.
Hejna much bzučela nad převázanými balíky mrtvých.
Náš lodní lékař sám trpěl krvotokem.

A pak - zázrak, pane, učiněný zázrak! - se přišoural k našemu nemocnému doktorovi neznámý námořník. Široce se usmál a vložil mu něco do ruky.

"Banány jsou cool," pronesl prý mírně, a ztratil se v podpalubí.
Našli jsme tam toho pak ještě kolik kop!

A pak jsme konečně dopluli do - eh, dnes tomu říkají Amerika.