I letos máme právnické téma! tentokrát ale není z mé hlavy, ale z hlavy věrné autorky / věrného autora.
"Já to tady vedu, tadytudy jedu, tam tam tam tam!"
"Tohle teda ne," pravila dívka pevně.
"Já se oblbnout nenechám. Mám na to právo."
V kletbě stálo, že dívku, která vysvobodí prince z prokletí, si princ vezme a budou spolu šťastně navěky vládnout jeho říši.
Jak postupovat, když princ očividně není ten pravý a není ani dědic říše, takže o vládnutí nemůže být řeči, se nikde nepsalo ani nezpívalo. V systému byl někde nějaký bug. Jenže promiňte, když chci být zajištěná na stáří, stačí odkývnout jakéhokoliv troubu hned po škole a ke kariéře donutit; slíbeno bylo něco zcela jiného. Kletba je závaznější pouto než smlouva. Smlouva vás v žábu nepromění.
Někde na začátku...
Neira se pevně tiskla ke svému muži. Oči ji dávno bolely, ale nové slzy už nepřicházely. Asi to tak muselo být. Vlastně si už nějakou dobu připadala provinile, když s dětmi mluvila o tom, že všichni mají být šťastní a že nemají ubližovat živým tvorům a půl dne nato hledala slova na vysvětlenou, když někdo donesl zprávu o dalším přepadení či útoku.
Muži museli jít bojovat, protože mlčení jejich rodiny zachránit nemohlo. Jenže zatímco štěstí jim slibovala jejich víra, šťastný návrat z boje jim slibovala možná tak neschopnost připustit si reálnější variantu.
Pevný stisk povolil. Dál už rozhodne boží soud.
Na kukuřičném poli bylo rušno. Farmář Pip hulákal a mával vidlemi div přihlížejícím nevypíchl oko.
Procházeli jsme zrovna kolem a ze zvědavosti jsme u Pipa zastavili.
"To zase zvedli daně, že tu řveš jako tur?"
"McQueen mi zabral část pole pro ty svoje bejky. Hejsek jeden namachrovaná. Nejradši bych tu ohradu rozsekal na cimprcampr, ať si ji postaví znovu tam, kde má bejt."
"A proč to neuděláš, strejdo?" ozvala se Annie. "Mohammed taky nečekal, až mu hora půjde naproti."
"Není ta tvoje holka nějaká chytrá?"
"No, Mohammeda bych do toho úplně netahal, ale sekeru na tu ohradu bych použil taky."
„Buďte ujištěn, že kdyby se někdo staral o to, co si o vás myslím já, dobré vysvědčení byste nedostal.“
„Mohu říct to samé o vás.“
„Vynikáte v uspokojování žen nebo s vámi šla jen proto, že potřebovala mít konečně chlapa mezi nohama?“
Nepraštil ho. Ale nemohl ho nechat takhle mluvit. Ne beztrestně.
„Hrabě, na urážku dámy existuje v kodexu šlechtice jen jediná odpověď – souboj. Jelikož…“
„…jelikož dáma už má všech urážek tak akorát, bude se těšit na setkání za úsvitu v zahradách. Přineste si svou šavli, hrabě.“
Bledá markýza se zhmotnila po vévodově pravici a z očí jí šlehaly plameny.
Další díly a druhou dějovou linku najdete po rozkliknutí fandomu.
"Já věděl, že nebudete věřit," konstatoval Danny rezignovaně, "Proto jsem pátral sám..."
"Ale já věřím, že to mohla udělat žena," namítla Simona horlivě, "jen ty další věci..."
"Osobně pečetila vstup po dokončení krytu a jako jediná znala přístupové heslo. Dokonce i vojáci mají špatné."
"Jenže nic z vašich zjištění se nedá použít jako důkaz," namítl kapitán, "Soud na ni nevydá zatykač."
"Jasně. I to její zmizení je nanejvýš indicie. Sice víme, že to udělala, ale dokud ji nenajdeme a k tomu nějaké důkazy, tak jsme namydlení."
Simona se podívala na fotku, skrytou v kupce podkladů.
"To přece nemůže být ona..!"
Zálibně se kochal nově zakoupeným telefonem. Předevčírem zahlédnul reklamu v televizi a už včera ho běžel koupit. Tu ho z rozjímání vyrušil domovní zvonek. Za dveřmi stála slečna s přísným výrazem v kostýmku a s papírovými deskami v ruce.
„Dobrý den, tak jsme tady.“
„Co prosím?“
„No přišli jsme si vás vyzvednout, podepsal jste včera kontrakt.“
„To ano, ale na telefon.“
„Mimo jiné. Opravdu byste měl číst drobné písmo. Vaše tělo patří společnosti po dobu deseti let.“
„Nikam nejdu!“
„Ale ano.“
Slečna luskla prsty a po boku se jí vyloupli dva vazouni. Ani se nestačil nadechnout a už ho brali.
2003, molo, které mělo být v Port Royal
Seděli na břehu, neviditelní pro svět, ale všudypřítomní. Nesouhlasně sledovali, jak si dva mužové překlopili nad hlavy člun a vydali se do mořské hlubiny.
"Mne jednou vynechali," ozval se zákon zachování hybnosti, "za blbce budete vy."
"Já tak moc ne," ozval se Boyleův-Mariotův zákon. "Vzduch se pod lodí udrží, stlačení bude na každý hloubkový metr o desetinu objemu. Loď kotví na mělčině. To udýchají. Tebe je mi líto, Archimédův zákone. Kdo se tě zastane?"
"Nikdo. Budu se bránit sám!" vykřikl jmenovaný a zabral vztlakovou silou. Loďka vyletěla jako střela na hladinu i Jackem, Willem, ocelovým řetězem a pastí na humry.
Popisovaná scéna je tady:
Piráti z Karibiku - dobytí lodi
Jednou si mohu ušetřit fyzikální vysvětlení, protože pěkně je uděláno zde:
Zázraky přírody, hledejte video Piráti z Karibiku
Dovoluji si vyjádřit naději, že fyzikálním zákonům se nadále nikdo nepokusí ubližovat.
Co si člověk neudělá sám, to nemá, pomyslela si Donna, když shazovala vázu ze stolku. Za chvíli si střepem přeřezala provaz a uvolnila si ruce i nohy. Kdyby čekala na Doktora, je tu ještě zítra. Dveře nebyly zamčené. Rozhlídla se po chodbě a když nikoho neviděla, vydala se zkoušet ostatní místnosti.
Doktora našla ho ve čtvrté, svázaného a bezvědomého. Povzdechla si, rozvázala ho a začala ho fackovat.
"Prober se, marťane, proč sis od nich bral pití!"
"Měli výborný čaj," zahuhlal omráčeně. "Banánový."
"Je jasné, kdo za všechno může."
"Má převeliká vina. Moc, moc se omlouvám."
Donna obrátila oči v sloup.
The court was never filled with such humiliating laughter when the alleged suspect claimed innocence because he didn't know that his doing was a crime. The judge's constant tries to silence the court were all in vain; he even felt like laughing too. What excuse does he have? it's impossible to not to laugh at someone who doesn't consider theft a crime. He was sentenced 10 years in prison, in those ten years he understood something, ignorant fools who don't know and abide the law are prone to suffer; law was created for the watchful. But it was too late.
