DMD č. 25. pro 25. 4. 2015. Téma: Vigilantibus iura

"Tohle teda ne," pravila dívka pevně.
"Já se oblbnout nenechám. Mám na to právo."
V kletbě stálo, že dívku, která vysvobodí prince z prokletí, si princ vezme a budou spolu šťastně navěky vládnout jeho říši.
Jak postupovat, když princ očividně není ten pravý a není ani dědic říše, takže o vládnutí nemůže být řeči, se nikde nepsalo ani nezpívalo. V systému byl někde nějaký bug. Jenže promiňte, když chci být zajištěná na stáří, stačí odkývnout jakéhokoliv troubu hned po škole a ke kariéře donutit; slíbeno bylo něco zcela jiného. Kletba je závaznější pouto než smlouva. Smlouva vás v žábu nepromění.

Na kukuřičném poli bylo rušno. Farmář Pip hulákal a mával vidlemi div přihlížejícím nevypíchl oko.
Procházeli jsme zrovna kolem a ze zvědavosti jsme u Pipa zastavili.
"To zase zvedli daně, že tu řveš jako tur?"
"McQueen mi zabral část pole pro ty svoje bejky. Hejsek jeden namachrovaná. Nejradši bych tu ohradu rozsekal na cimprcampr, ať si ji postaví znovu tam, kde má bejt."
"A proč to neuděláš, strejdo?" ozvala se Annie. "Mohammed taky nečekal, až mu hora půjde naproti."
"Není ta tvoje holka nějaká chytrá?"
"No, Mohammeda bych do toho úplně netahal, ale sekeru na tu ohradu bych použil taky."

"Já věděl, že nebudete věřit," konstatoval Danny rezignovaně, "Proto jsem pátral sám..."
"Ale já věřím, že to mohla udělat žena," namítla Simona horlivě, "jen ty další věci..."
"Osobně pečetila vstup po dokončení krytu a jako jediná znala přístupové heslo. Dokonce i vojáci mají špatné."
"Jenže nic z vašich zjištění se nedá použít jako důkaz," namítl kapitán, "Soud na ni nevydá zatykač."
"Jasně. I to její zmizení je nanejvýš indicie. Sice víme, že to udělala, ale dokud ji nenajdeme a k tomu nějaké důkazy, tak jsme namydlení."
Simona se podívala na fotku, skrytou v kupce podkladů.
"To přece nemůže být ona..!"

Seděli na břehu, neviditelní pro svět, ale všudypřítomní. Nesouhlasně sledovali, jak si dva mužové překlopili nad hlavy člun a vydali se do mořské hlubiny.
"Mne jednou vynechali," ozval se zákon zachování hybnosti, "za blbce budete vy."
"Já tak moc ne," ozval se Boyleův-Mariotův zákon. "Vzduch se pod lodí udrží, stlačení bude na každý hloubkový metr o desetinu objemu. Loď kotví na mělčině. To udýchají. Tebe je mi líto, Archimédův zákone. Kdo se tě zastane?"
"Nikdo. Budu se bránit sám!" vykřikl jmenovaný a zabral vztlakovou silou. Loďka vyletěla jako střela na hladinu i Jackem, Willem, ocelovým řetězem a pastí na humry.

The court was never filled with such humiliating laughter when the alleged suspect claimed innocence because he didn't know that his doing was a crime. The judge's constant tries to silence the court were all in vain; he even felt like laughing too. What excuse does he have? it's impossible to not to laugh at someone who doesn't consider theft a crime. He was sentenced 10 years in prison, in those ten years he understood something, ignorant fools who don't know and abide the law are prone to suffer; law was created for the watchful. But it was too late.

Spousta jich byla před palácem shromážděná už po tři dny. Skoro nespali a většina snad ani nejedla. Volali po svém právu, a byli ochotni po něm volat i dále. Ale byli unaveni, nedostatek spánku byl na vině, všichni šli spát a spali tvrdě, až na jednoho starce.

Jen on viděl, jak z paláce vychází lord mnoucí si ruce. Jen on slyšel jak lord říká "Všichni jste tu stáli tři dny bez spánku, proto jsem se rozhodl, že těm z vás, kteří jsou teď vzhůru vaše právo přidělím! A nechám to pro vás i zapsat."

Stařec se sklíčeně sbalil a odešel.

Předtím byla ženou povinnosti. Nemrzelo ji to, ani nemělo proč, vybrala si to sama a nelitovala. Povinnost poslouchat. Povinnost dobre sloužit. S právem se setkávala většinou z té opačné strany, hlavně když jiným brala to jejich na život.
Jenže pak se najednou všechno změnilo. Když se začala domáhat těch svých - koneckonců kdo nechce být šťastný a moct kdykoliv bez ohlédnutí odejít? - zaplatila za to, tvrdě a krvavě. V tiché jednotvárné temnotě jí zbylo právo na pomstu a pak jen pusto a prázdno a sny o holčičce, co se možná nikdy nenarodila.

Teď je konečně vzhůru.
A vezme si všechno zpět.

Ode dne, kdy mistr Lavoisier zjistil, jakou oprátku upletl glastonburský rektor na jistého Severina Waterse, nepřestal litovat, že chlapce tehdy před lety nedokázal dostat do Chansons.
Neměl se vzdávat tak snadno. Měl za něj bojovat víc.
Teď Severinovi visel na krku nejen dluh za školné, který rektor Leyland odkoupil, ale i úroky z něj, nastavené Leylandem tak šikovně, že byly vyšší, než kolik činil Severinův plat za výuku u něj.
Leyland byl vždycky chytrý. Bohužel.
Znal svá práva a využíval jich do posledního drobečku.
Ale nechápal sílu lidskosti. Solidarity.
Mistr Lavoisier Severinovi odkázal menší jmění.
Dost na zařízení vlastní laboratoře.

Některé věci za tebe nikdo neudělá.
Nikdo za tebe neodešle tři obálky, které ti leží na nočním stolku.
Nikdo za tebe nesesbírá střepy pozornosti a nepřenese je nazpět k úkolům s vysokou prioritou.
Nikdo tě nebude hledat za zavřenými dveřmi, kde sis lehla na podlahu a čekáš na záchranu. Jestli chceš pomoc, musíš si o ni říct.
A tak jednoho dne mlčky bereš za ruku člověka, který se nebál nachomýtnout ve tvém dosahu, a vedeš ho na všechna místa, která dřív patřila někomu jinému. Jako kdybys vymítala ďábla. Snažíš se, aby tvůj vesmír pozbyl významu.
Snad vymítáš spíš samu sebe.

Kdysi superhrdinové něco znamenali. Chodili po ulicích, každý ve své masce, a zjednávali spravedlnost tam, kde ruka zákona už nedosáhla.
Časem ale začali být nepohodlní. Dostali na výběr - pracovat pro vládu, nebo skončit s činností; ta byla postavena mimo zákon. Přizpůsobili se. Téměř všichni.
Komediant a Dr Manhattan pracovali pro vládu, Ozymandias udělal kariéru v reklamě, Sůva se stáhl.
Ne tak Rorschach. Masku nikdy neodložil. Stíhal drobné kriminálníky, násilníky a zlodějíčky. Chodil po ulicích a bděl. Nenapadlo ho, že tenhle způsob boje proti zlu nemusí být dostatečný. A že největší zlo není to v ulicích.
A pak někdo zavraždil Komedianta.

„Ehmm... kapitáne?“
„CO CHCETE?“
Prostetnik Vogon Jelc neměl nejlepší náladu. Už od rána se snažil najít rým na slovo krutibrk. Navíc prastará tradice vyžadovala, aby báseň měla přesně sto slov a jemu jich pět přebývalo.
„Oni se odvolali!“
„Kdo? A proti čemu?“
„Pozemšťané, proti stavbě intergalaktické dálnice.“
„JAK JE TO MOŽNÉ?“
„Pořídili si... jak se to... právničku... já to nepřečtu, ale jmenuje se jako nějaká kytka."
Prostetnik se ďábelsky zachechtal.
„Pch... lidská žena. Jistě nepodala stížnost s patřičnými náležitostmi."
„Je ve verších, pane."
„A co škvrk? Použila slovo škvrk?“
„Ano, třikrát!“
„A akustickou konstantu?“
„Také!"
A tak Nifredil zachránila Zemi.

"Ne Bendere, ta je moje. Je poslední v téhle galaxii a ty moc dobře víš, že je mám rád. A vůbec, znal jsem je, když ještě byly živý." Fray rozhořčeně poskakoval kolem svého plechového přítele a snažil se mu vypáčit malinkou plechovku z rukou.
"To jsi až tak starý?" Zeptal se stroze Bender a začal se mu posmívat.
"Jsou prošlé! Podívej, minimální doba spotřeby duben 2001!" Pokusil se ještě Fray.
"A to mě má odradit? Tím lepší budou! A vůbec, taky bys je mohl začít chovat. Co si neuděláš, to nemáš." Řekl Bender a začal z ančoviček vysávat veškerý olej.

By day Mithra and I work as private investigators for our own agency. It’s a tiny business, but it keeps us afloat. People lose things all the time, things worth paying a fat check. People get hurt, too. They want justice.

However, sometimes the case is solved yet justice won’t be happening.

By night we are what the media call ‘vigilantes’. Superpowered outlaws that fight crime with crime. Superheroines.

And if someone notices a connection to the agency’s cases?

You’ve got to look clueless. Oh dear, Mr Policeman – we use a computer, do you think it could have been hacked?

Nikdy jsem si nemyslel, že jsem oprávněný k tomu, něco očekávat. Nebo požadovat. Copak jsem hulákající, nepřizpůsobivý člověk, který hodlá vyžadovat něco, co mu nenáleží?
Ano, uznávám, narodil jsem se a mám tedy snad právo žít. Ale život je závažná věc. Nevzniká kvůli němu právo na nadstandardní záležitosti.
Mám právo milovat? Mám právo chtít k sobě někoho připoutat? Mám právo snít, toužit, očekávat, chtít, být milován? Právo patří bdělým. Těm, jejichž život nepřipomíná noční můru. Těm, kteří nevyjeli na vedlejší kolej a nezapomněli, kde je výhybka k normálnímu životu.
Většinu času ani nejsem při smyslech, jak bych mohl žádat víc?

Učitelé jsou ve školách také od toho, aby chránili děti. Když ale vidí šikanu v přímém přenosu, ignorují to. A tak si nějaké dítě ublíží, nebo je dokonce života zakomplexované.
Zodpovědnost?

Jím zdravě, cvičím, jsem dobrý člověk. V nejlepších letech mě srazí auto a zemřu.
Žiju a chovám se k druhým jako dobytek. Umřu v klidu ve stáří.
Spravedlnost?

Jsem ženatý, manželku a děti miluju. Jeden večer se opiju, ulítnu s jinou. Rozvod, antidepresiva.
Přítel je cholerický žárlivec, myslí si, že ho podvádím. Začne mě mlátit.
Důvěra? Láska?

Lidé se vulgárně urážejí za módní a hudební styl, názory, orientaci...
Tolerance?