Doktor Proktor (Jo Nesbø)

Líza s Bulíkem seděli v hostinci U Osamělého náhrobku a kuli pikle u kakaa.
„Tak kam se vypravíme vanou času dneska? Chtělo by to záchrannou misi!,“ zahlaholil Bulík, vyskočil na židli a začal šermovat neviditelnou šavlí ve vzduchu.
„Co takhle za Marií Stuartovnou do Skotska! Tam se sice nehraje na trubku, ale zato na dudy,“ podotkla Líza.
„Jo! Nebo za kněžnou Ludmilou do Čech? Varovat ji, aby nechala šálu ve skříni a dopnula si plášť až ke krku. Pak by jí neuškrtili.“
„Pojďte pomoct mně!“ zavolal na ně doktor Proktor od kukaček, „žirafu vampýří bolí v krku.“
Začala odbíjet celá.

„Hlavně klid,“ rozmrzele utrousí Bulík. Vytahuje se na špičky, jak jen to jde, aby zahlédl, co nového se odehrává na náměstíčku pod oknem. Skrz zamřížované okno se dovnitř valí oblaka štiplavého kouře. Dav zřejmě zase o něco zhoustl. Lidé skandují: „Svobodu Francii, zrádcům smrt!“, někteří mávají trojbarevnými praporky a vítají klátivě přicházející hubenou postavu, která se odkašlává k dalšímu proslovu. Bulík usoudí, že už té podívané má tak akorát dost a usedne na okraj vany času v rohu cely. Ještě jednou prohlídne kapsy. Všechen prášek je pryč. V kapse však najde trumpetu, přeleští ji rukávem a vydá vřeštivě kvílivý pazvuk.