Mary Sue (literární fenomén)

Bylo zvláštní se po prázdninách zase vrátit do Bradavic. Jakmile vešla do třídy, cítila, jak se po ní spolužáci otočili. To pro ni ale nebylo nic nového. Věděla, že ji poznali ještě před tím, než vstoupila do dveří. Lidé jí vždycky říkali, že ji obklopuje aura andělské vůně. A to i přes to, že nikdy nepoužívala parfém. Povzdechla si. Netěšila se na to, až bude zase muset odmítat všechny chlapce, které potká. A jak na ni budou všechny dívky žárlit. Pramínek zlatavých vlasů si zastrčila za ucho a odhalila tím své perfektní obočí. Být dokonalá je skutečně ten nejhorší osud.

Marry me, mmm
It was a beautiful sunny day. Marrianne was standing barefoot on the grass, watching the love of her life.
Cause I love you
"Draco!" she yelled and waved.
And you love me
Draco froze when he saw her. "Not again," he thought but it was too late to run.
"Hi, babe," she smiled, when she came closer. Her perfect white teeth blinded him.
And they say, "Keep your heart safe"
But I can't, I can't wait
"Draco, babe," she said. She reached into her pocket and knelt on one knee.
Won't you marry me, marry me today?

these are the reasons why you should marry me 4ever and ever. And better make it now or never because we'll graduate soon.
Firstly, I'm really pretty. Like young Angelina Jolie pretty before she had all those things done to her face. And your blond shiny hair is sooo sexy, so you'll be my dark prince and I'll be your princess.
I'm also very successful at school and really smart. My IQ is 220 btw.
And I'll love you unconditionally. Unless you get fat or something, obvi.
Maybe call me or send me an owl, baby.

With love,

your Marrianne

O svátcích mě navštívil bratr. Nejsme si zrovna blízcí, ale občas se vídáme.
„Co, že jsi šla učit do Bradavic?“ spustil.
„Líbí se mi tam.“
„Když myslíš, Mariello Sofronie. Ale co ty a Severus?“
Musela jsem zrudnout. „Jak víš – vlastně co tím chceš…“
Lucius se ušklíbl. „Má pro hezké učitelky obrany velkou slabost.“
„Cože?!“
„Zatím dostal každou. Ledacos mi vyprávěl. O nějaké Arabce. Nebo slečně, co se měnila v jednorožce...“
Jako by mě bodl. „Lžeš!“ vykřikla jsem.
„S některými má i děti. Dvojčata."
"Přestaň!"
"Říkám ti to jako bratr, Mariello Sofronie. Pozor na něj.“
Hned po prázdninách jsem dala výpověď.

Marianne Letticia Josephina Esmeralda Susanne byla dokonale nešťastná.

Dramaticky ronila slzy, které stékaly do potoka u jejích nohou. Projížděla si rukama dlouhé zlaté vlasy a nešťastně špulila červené rty.

To všechno byla jeho vina! Jen on mohl za motýlky, kteří se jí nyní třepetali v břiše (či o něco níž) a způsobovali nepříjemný pocit.

Jak ji jen mohl podvést?

Marianne Letticia Josephina Esmeralda Susanne tragicky vzlykla a vrhla se hlavou napřed do vody. Hladina se za ní zavřela.

Když ji o týden později našli, už zdaleka nevypadala tak krásně.

A její přítel si oddechl, že se té blbky konečně zbavil.

Konečně u cíle. Téměř bez dechu.
Elfrik Brandorád a Rubína Křepelková stanuli u ohnivé propasti.
Napraví pochybení strýčka Froda.

Potkal Ji v Mordoru, když klesal únavou. Překrásnou i v skřetím přestrojení. Mocnou dědičku elfích králů zaniklé říše. Moudrou, statečnou.
Podlehl. Dal Jí Prsten!
Nyní vládla Mordoru Ona. Nádherná, strašlivá. Sauron Ji zbožňoval, Přízraky jí líbaly ruce, národy padaly na tvář.

Rubína Vládkyni sloužila. Uspala ji. Společně ukradli Prsten a utekli.

Elfrik pozvedl Prsten. Celý ztuhl.
Vábení Prstenu neznamenalo tolik jako vědomí, že ublíží Jí.
Nemohl! Nesměl!
Rubína mu Prsten vyrazila. Spadl…
Konečně svoboda!
Sesazené Vládkyni puklo srdce. Všichni plakali. Úlevou.

Jest psáno, že poslední Mary Sue byla zlynčována davem měsíc po přijetí zákona na potírání absolutní dokonalosti.
Ačkoliv byla zahnána do kouta, hrdě pohlédla do očí svých devětadevadesáti pronásledovatelů. Po tváři jí stékala stříbrná slza, přesto její makeup zůstal nedotčen (ještě se zdokonalil).
„Chápu, proč si přejete moji smrt,“ řekla jasným, zvonivým, příjemným hlasem. „Vyhovím vám. Jen nevím, co to udělá s rovnováhou vesmíru.“
Poté si sama zastavila srdce.
Ve chvíli, kdy poslední Mary Sue zpomaleně dopadla na chodník, otevřelo peklo svoje ústa. Hejna kobylek, démonů a ošklivých lidí pohltila Zemi.
Již mrtvá Mary naposledy promluvila.
„Já vám to říkala...“

Zpočátku ho samozřejmě nesnášela. Pořád chodil jako kakabus, míval jedovaté poznámky, zejména na ni. Samozřejmě, záviděl jí, že učí obranu proti černé magii.
Ale časem objevila jeho osobní kouzlo. A tušila, že mu také není lhostejná. Jenom to pořád maskoval arogancí.
A tak si znovu našla záminku, aby ho navštívila.
„Co potřebujete?“ uvítal ji mile jako vždy.
„Já jen - och, co to je?“ vypískla mladá profesorka.
Snape měl v kabinetu několik přikrytých kádí. Hemžily se v nich žáby, zmije, dokonce - fuj! - tlustočervi.
„Nové přísady,“ odvětil profesor stručně.
Znechuceně odešla. Ještě si promyslí, jestli má opravdu smysl usilovat o jeho přízeň.

Pozemky kolem Bradavic se rychle plnily nedočkavými lidmi. Najednou se z nebe snesl kočár tažený dvěma Pegasy. Vystoupila z něj nejkrásnější dívka - ne, bytost, kterou si dovedete představit. Rudé vlasy, sněhobílá pleť, plné rty, štíhlá a oděná v zelený šat. Všem se zatajil dech a v úžasu poklekali, když kolem nich procházela. Všichni až na...
"Severusi?" podivila se svým něžným hlasem.
Odpovědí jí bylo zvednuté obočí.
"Co tady děláš?" ústa se jí zformovala do svůdného tvaru O.
Odfrknul si.
"Ty jsi tenkrát odešla a stalo se z tebe...tohle," vyplivnul zlostně.
"Ty se nepokloníš?"
"Neklaním se ženám, co jsou do větru."