DMD č. 28. pro 28. 4. 2017. Téma: Emoční kolika

"Vy dva se už do Narnie nevrátíte," řekl.
Vlna emocí se přes ni převalila, a než se mohla nadechnout, přišla další... a další.
"Zuzano," vytrhl ji jejím jménem z běsnícího živlu, "neposílám vás domů za trest, ale protože váš úkol už neleží tady. I váš svět potřebuje krále a královny."
Kousla se do rtu.
"Nedokážu to, Aslane."
Lev mrskal ocasem. Promluvil dunivě a mocně.
Pak řekl: "Dcero Evina, dokázala jsi už mnohem víc. Teď zase vy otevírejte cestu těm, kdo ji potřebují."
Mlčeli. Nakonec přikývli.
"Zítra projdete zpět do svého světa," odmlčel se, "vedli jste si dobře."
Oba se usmáli.

„Jamesi, je mi blbě,“ zaskuhralo to odněkud zblízka, ale příliš daleko. Leželi dvacet centimetrů od sebe na stole. Šlo o nepřekonatelnou vzdálenost, neb byli obtíženi galony leptavého alkoholu.
„Už nikdy nebudu pít!“ dostal ze sebe zodpovědný otec a bystrozor.
„Jestli se pohnu, budu blejt.“
„Jestli se pohneš, budu blejt dvakrát.“
Pokusil se navzdory proklamacím zvednout ksicht se vzorkem dřeva ze stolu. „Tomu se říká emoční kolika.“
„Myslíš kocovinu,“ zachrchlal Dvanácterák stále v poloze nenápadná mořská hvězdice.
„To mám z lásky!“ zasípal Tichošlápek tklivě a hodil šavli. Předchozího večera oznámil nejlepšímu kamarádovi, že je určitě gay a může za to Kingsley.

Vyplázněte jazyk a řekněte Á.
Specialista toho na vás strašně moc pozná.
Narovnejte se a pořádně dýchejte.
Je li vám dobře, jste li nadšení, či naopak otrávení.
Štěkejte jako pes.
Systém příčina následek se v tomto případě dá obrátit.
Smějte se jako malé dítě.
Když přesvědčíte tělo k fyziologické akci, duše se přidá.
Řekněte větu tak, aby slova neslévala dohromady.
Nemusíte ani používat tak násilné prostředky, jako krájení cibule či lechtání peříčkem.
Všechno je ve vaší hlavě.
Natáhněte se na zem a volně dýchejte.
Stačí jenom promluvit.
Představte si, že vás naplnil živý oheň.
***
A vida, TEĎ máte znělý hlas.

Paleostom bezjazy
šeptneš si, když tě nějaký pitomec předběhne cestou na vlak
Madžnȗn at kraun at tathȃu at saűn
nakláníš hlavu, abys lépe slyšela hlášení a mohla zachraňovat
Luharam amu-amu dahr!
řekneš místo pozdravu té babě, co si k tobě gecla ve vlaku
Ma yana zinsizi? Gamchabatmy!
sbíráš odvahu k cestě do supermarketu
Darsk adon darsk bameuz.
řekneš prodavačce místo počtu rohlíků
Voskresajet at maimo šargiz-duz chisoh ver gend ver sabur-sabur theglatfalasar bezjazy munay!
Drmolíš si pracovní postup, hned prokládaný nadávkami, hned uklidňujícími sliby.
Dana! Gamchabatmy!
Předstíráš, že tvé emoce zkameněly. Řinou se z tebe úzkým pramínkem samomluvy. Vydrž! Odvahu!

"Polovina dveří se nechce zavřít a zbytek se odmítá otevřít. Do většiny spodních koridorů zatéká," referoval Radek.
Rodney vykoukl zpod pokrývky a vytáhl si špunt z ucha.
Před třiceti osmi hodinami začala Atlantis tiše sténat a před třiceti pěti si Rodney pořídil migrénu.
"Už vím, čím to je," prohlásil Radek. "Ale nebude se ti to líbit.
Rodney ho probodl pohledem.
"Myslím, že je to... psychosomatické."
"Cože?! Au!"
"Mentální spojení s Shepardem. Město... je ovlivněno jeho emocemi."
"A CO JÁ... au... co já s tím?"
"Nooo," zachichotal se Radek. "Prostě mám dojem, že by docela pomohlo, kdybyste se s Shepardem usmířili."

V posledních okamžicích světa čekal Edvin všechno možné.
To, že Thrúðr v jednu chvíli přestala špikovat netvory kopím a požádala ho o ruku, jej přesto krapet zarazilo. Tak moc, že kdyby to zároveň nezarazilo i příšery v okolí, asi by záhy neměl čím přemýšlet. Neříkala ještě loni, že takové oficiality ke štěstí nepotřebuje? Není přesto trochu brambora, když ho to nenapadlo jako prvního? Co by na to řekl Tór? Stihne ji aspoň políbit, než je roztrhají monstra?
Na rozhýbání měl každopádně jednotky vteřin, protože Surt se napřahoval k poslednímu úderu a rázová vlna z explodujícího Slunce už klepala na stratosféru.

Dobrý den paní Kláro,
ne, naopak se mi u Vás dokonale líbilo. Jste drahoušek. Vaše pozdravy vyřídím našemu zlatíčku Michálkovi. I on Vás neskonale zbožňuje, jen ho o tom ještě musím trochu připřesvědčit. Zde se nic neděje, ale brzy se začne díti. Schyluje se k vraždě, cítím to. Doufám, že se tento dopis k Vám ještě dostanete včas. Volala jsem již detektiva a jsem si jista, že o tomto ještě mnoho uslyšíte...
Slečna Věra zazívala a odložila pero. V ruce potěžkala nůž a z okna se zahleděla na Michala, vychovaného gentlemana. Chtělo by to trochu toho vzrušení. Proč nemiluje mne?!

Na povrch nedala nikdy nic znát, ale neustálé pocity selhání se v ní hromadily, a tohle byla poslední kapka. Zajíkla se a nemohla vyslovit jediné slovo. Na chvíli jí přišlo, že nemůže skoro dýchat, v očích štiplavý náznak blížících se slz. Sesunula se na zem, a snažila se zhluboka nadechnout, chvilku to trvalo než to zvládla, mezitím se slzy dostaly za hranice víček a tekly volně po obličeji.
Po chvíli se jí podařilo dát dech do pořádku, vytáhla kapesník. Vysmrkala se, otřela slzy a pomalu se zvedla zpátky na nohy. Zavrtěla hlavou. Pocity selhání zastrčila hluboko dovnitř a vyšla ven.

Gridriš prý mluví těžko srozumitelným dialektem. Já rozumím. Žádá jakoukoli výpomoc – bojovníky, zbraně, jídlo, obvazy. Vyložím jí starým nářečím, kolik může Mordor poskytnout.
A přemýšlím o jejích očích.
,,Kdo…“ odvážím se zeptat, ,,znáš jména svých rodičů?“
,,Thûriš a Išigra – nemůžeš je znát. Oba se narodili i zemřeli v Dol Gulduru. Ale Gvačara, Thûrišin otec -“
,,Gvačara-jondî?“
,,Je mi zle.“ Takhle musí bolet nemoc. ,,Vědět, k čemu jsem přispěla, jakou zemi jsem bránila… a zjistit, že i Gvačara...“
,,Udělal jsem stejnou chybu,“ řekne Jugháš. ,,Neviním tě.“
,,Ani sebe?“
,,Dělám mnoho chyb. Nenechám se jimi spoutat.“
Přikývnu.
,,Půjdu s Gridriš.“
To vím.

Je dopoledne, žehlička se nahřívá a prádla přibývá, ale to nevadí, protože začíná tisící epizoda seriálu Nezkrotná, životem zkoušená Anna Maria Lucía.
V prvních minutách se dozvíte příběh chudinky Anny, Marie i Lucíi o těžkém dětství v chudinské čtvrti, o nočních brigádách sbírání plechovek na léky nemocné matce, odpoledním podržení otci, který vlastně nebyl otec, ale bratr, o milovaném pejskovi, ze kterého udělal mafian papuče a cestě pomsty, kterou se Anna vydala, ale překazila jí ji nešťastná láska.
A vy nevíte jestli dřív brečet, smát se, tleskat nebo se dojímat... slzy tečou, prádlo hoří, ale věřme, že Anna vše zvládne!