Strážci Galaxie

“Proč se Quill snaží zabít hlodavce?” zeptal se Drax: “Myslel jsem, že jsme teď přátelé.”
Gamora mu podala misku s popkornem. Nebyla to přímo odpověď, ale jídlo se neodmítá. Nacpal si hrst do pusy.
“Pamatuješ si tu krabici hraček, co jsme našli?”
“Sběratelských figurek!” křiknul Peter, který s funěním pěchoval prskajícího Rocketa do přechodové komory.
“Rocket jich část rozbalil.”
Drax se poškrál na hlavě. “Jinak se s nimi nedá hrát.”
“Sběratelské figurky! Pěkně staré! Mohli stát hromadu peněz.”
“Jestli jsou staré,” zamračil se Drax: “Neznamená to, že už nemají cenu?”
“Ty neměli cenu nikdy…”
“Ještě slovo, Gamoro, a letíš taky!”

„Úkrok, ruka dolů. Tak a znova..."
„Počkej, brzdi, kámo. To, co předvádíš není žádný disco, ale rock. Hraješ si na Presleyho nebo co?"
„Co je to ten Presley?"
Peter Quill z Draxovy odpovědi protočil oči vzhůru. „Ne co, ale kdo. Elvis Presley je Král Rock ´n´Rollu, legenda. Bůh."
„Něco jako tvůj tatík?"
„Ne! Je to hudební bůh... a kde jsi vůbec vyhrabal tu kazetu?"
Lodí se linula disco hudba.
„Při návštěvě Země s Mantis, když jsme unášeli Kevina Bacona.“
Quill si frustrovaně povzdechl, ale větu nekomentoval.
„Tak jo… jeden z nejlepších tanečníků disco ti ukáže, jak na to.“
„Vážně? Kdo?“

"Groote, ukliď si v pokoji! Vypadá to tady jako na skládce. Ne, hůř, jako v pokoji studenta."

"I am Groot."

"Dávej si pozor na jazyk! Víš, co by na to řekl Captain America!"

"I am Groot!"

"Jestli nepřestaneš, budeš mít domácí vězení."

"I am Groot?"

"Ne, myslím to zcela vážně. Co ses dostal do puberty, nejde se s tebou rozumně domluvit. Pořád tu jen sedíš a hraješ tu svou přitroublou videohru."

"I am Groooooootttttttt!"

"A dost! Až budeš zas malá hodná větvička, pak se pobavíme. Do té doby máš zaracha!"

"I am Groot!"

"Já nejsem tlustý!" Peter Quill práskl dveřmi.

Zrovna jsem doleštil hadronovej urychlovač, když se z květináče ozvalo zazívání.
„Jááá jsééém Grooot!
„Dobrý poledne,“ prskl jsem provokativně. Ten kus klacku by v jednom kuse spal.
„Já jsem Groot,“ zněla nadšená odpověď.
Chvíle ticha, a pak to začlo: „Já jsem Groot?“
„Ne. Odmítám ti popátý vyprávět, jak jsme sejmuli Ronana.“
„Já jsem Groot?“
„Ani jak Quill přečůral Yondua.“
Já jsem Groot znělo tentokrát prosebně.
„Ne,“ trvám na svém. Přece nepodlehnu kdejaký větvi.
„Já jsem Groot!“
A rána, jako když klapne dřevo vo dřevo.
„Si klidně dupej, stejně neustoupím. Ještě by se říkalo, že Rocket je měkkosrdcatej jak ňáká květinka.“