Válečný pilot

Všichni jeepy odjíždějí do města za zábavou. Dostali jsme dva dny zaslouženého volna. Já s nimi ale nejedu. Ne, že by se mi nechtělo, ale nikdo se mne tak nějak nezeptal, jestli nechci jet s nimi. Rozhodl jsem se proto pro procházku blízkým okolím. Všude je to samá lesní cestička. Lesy mám rád. Jsou tak klidné.
Přemýšlím. Už se to opět blíží. To období v roce, kdy se to všechno dělo. Ještě pořád se nemůžu zbavit pocitu viny. Mám ho v sobě tak hluboko a pomalu mne zevnitř rozkládá jako červy jablko. Kdo jednou ze Země sešel, znovu se nevrátí.

Slyšel jsem historku o jedné legendě. Byla o veteránu z první světové války. Veteránu myšleno tím, že v ní létal a nějakým zázrakem se mu podařilo přežít. Zažil v soubojích snad vše, na co si kdo dokáže vzpomenout. Stíhací souboje byly tehdy opravdvu jedinečné. Jedno ale nezažil, přistání bez podvozku. V té době už téměř padesátiletý, což je na poměry válečného pilota úctyhodný věk, létal s B-17. Během jedné mise utrpěl jeho stroj kvůli střelbě z flaku těžké požkození. V letounu nefungovalo téměř nic, včetně podvozku. I přesto se mu podařilo přistát. Po tomto kousku už v letadlech zažil vše.

Každý měl asi někdy sen, ve kterém padal, a těsně před tím, než by se rostříštil o zem, se náhle probudil. Opravdová hrůza ale nastává, když to přestane být jenom sen.
Vraceli jsme se z doprovodné mise a cestou nás potkalo špatné počasí. Před námi vězely mraky vysoké jako hory a neméně hrozivé. Nešlo to obletět. V mracích mne turbolence a střih větru přivedly do nekontrolovatelného pádu. Točil jsem se ve vývrtce tak rychle, že mi zhasl i motor. Padal jsem jako kámen, zcela bezmocný a neschopný na situaci cokoli změnit. Až když jsem spadl pod oblačnost, motor zase chytl.

Messerchmitt Bf-109 F-6
Messerchmitt Bf-109 G-1
Messerchmitt Bf-109 G-2
Messerchmitt Bf-109 G-4
Messerchmitt Bf-109 G-5
Messerchmitt Bf-110 C-3
Focke Wulf Fw 190 A-3
Focke Wulf Fw 190 A-4
Focke Wulf Fw 190 A-6
Focke Wulf Fw 190 A-7
Focke Wulf Fw 190 A-9
Focke Wulf Fw 190 A-10
Focke Wulf Fw 190 D-12
Focke Wulf Fw 200 B-2
Junkers Ju 87 C
Junkers Ju 88 A-4
Heinkel He 11 H-3
Tohle je seznam všech typů letadel, které se mi podařilo sestřelit. Kořist, kterou se mi podařilo ulovit. Zvěř, kterou se mi podařilo chytit.
Kdo z nich to přežil? To nevím...

Přemýšlím o životě normálních lidí ve městech, která jsou daleko od války. Co asi řeší za problémy? Každé ráno vstanou, vyčistí si zuby, nasnídají se, ošatí se a pak cestují za prací. O čem přemýšlí? Co se jim líbí a co je trápí? Je pro ně stejně těžko představitelné, jaké starosti máme my?
Tak třeba dnes jsem si myl své letadlo. Je to sice práce mechaniků, ale já si ji užívám. Miluji ten pohled, jak můj Mustang dostává znovu svůj lesk. Jak vše získává zpět svou čistotu a novotu, jako když to bylo prvně smontované dohromady. Čisté letadlo, čistá duše.

Jsme asi v půli cesty přes oceán a začíná opravdu hodně foukat. Vlny jsou veliké jako domy. Loď, na které pluji, je sice přímo ohromná, ale přeci jen jsem trochu nervózní. Déšť mne makonec vyhání z paluby zpět do teplé kajuty. Kupodivu jí nacházím prázdnou, což je zázrak, protože se tu nachází dvanáct lůžek. Díky Bohu, že jsem nikdy netrpěl mořskou nemocí. Touhle dobou bych už v rukou svíral porcelán, i když toaleta z porcelánu není. Slyším nárazy mohutných vln o ocel, ale ležím klidně, protože nás jistí početné záchrané čluny v barvách syté žluté, které tvarem připomínají tropické ovoce.

Květen 1942
Další den výcviku. Co se porouchá teď? Písty? Turbokompresor? Ale jít tam musím. Třeba budu mít dnes štěstí.
Ne, neměl jsem štěstí. Při pojíždění mi blafnul pravý motor. Začínám si říkat, jestli to má stále cenu. Bude ze mne rychle létající mrtvola, až se dostanu do skutečné války.
Září 1942
Mám za sebou svou první bojovou misi. Byl to doprovod bombardérů. Asi 10 minut před cílem jsme narazili na formaci stodevítek. Čtyři se mi podařilo sestřelit! Když věci fungují, jak mají, člověk hned ocení, jak fantasticky Lighting létá, jak rychle stoupá a jak dobře se z něj střílí.

Sedím s Petrem v baru a povídám mu: "Víš, jak dostat stodevítku? To musíš vystoupat, hodně, fakt hodně. Necháš si ji přiletět blíž a až ji budeš mít na šestý, napálíš to přímo dolů, rovnou za nosem. Až bude z čísel na rychloměru pěkná mazanice, přitáhneš, ale ne moc zvostra, jinak si urveš křídla. V zrcátku ji uvidíš daleko za sebou, tak do toho pořádně kopneš, otočíš se a dostaneš se přímo za ní! Pak už je to brnkačka."
"No teda, ty jseš ale mazanec!" povídá mi Petr.
"Co? Mazanec? Jo ty myslíš mazanej! Teda, kamaráde, musíš zapracovat na výslovnosti..."

Byl jsem někde nad Bielefeldem a zrovna jsem se chystal otočit zpátky na Asch. Byl to nudný průzkumný let, při kterém se vůbec nic nedělo. Najednou, asi 2000 stop pod sebou, jsem něco zahlédl. Vypadalo to na čtyřmotorového Condora. Rozhlížel jsem se kolem, ale neviděl jsem žádný stíhací doprovod. Chvíli jsem se rozmýšlel, ale nakonec jsem se na něj střemhlav vrhl. Vypálil jsem krátkou dávku ze svých šesti kulometů a poslal jsem ho k zemi.
Když jsem pak doma přistál, generál si mne zavolal rovnou do kanceláře. Ptal se mě, jestli jsem věděl, že v tom letadle seděl Ernst Kaltenbrunner.

"Poplach! Poplach! Všechen personál na svá místa!"
Vyskočil jsem z postele jako namydlený blesk, naskočil do bot, hodil na sebe bundu a vzal si rukavice. Venku byl takový blázinec, že mě div někdo nepřejel. Kluci naskakovali do letadel a rolovali pryč. Nenechal jsem na sebe dlouho čekat. Vysílačkou k nám mluvil generál. Dal nám krátkou zprávu o tom, co se vlastně děje. Útočila na nás formace Heinkelů i s doprovodem.
"Plán B! Opkakuji, plán B! Následujte své velitele. Hodně štěstí!" promlouval k nám.
Plán B? Takže máme co nejrychleji letět k vedlejšímu letišti. Tady tohle už je v rukou božích.