Enguma

Téma: Sledují tě
„Intro dvě kolečka, sloka čtyři…“ vypočítávala kytaristka. Její spolukapelníci otupěle zírali každý na jinou stěnu zkušebny. Jediným oknem se z kotelny dovnitř valil teplý pach šťouchaných brambor. „Bridge půl kolečka…“
„Né!“ naježila se klávesistka. „To nejde, to by pak počet taktů nebyl dělitenej osmi!“
„Drž hubu,“ poradil jí bubeník. Pozornost mu oplatila úsměvem.
ŠKRRRHUÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍRRRRRRRNDVRZ.
„Májo, vždyť je to úplně jedno, nikdo to počítat nebude,“ poučila ji zpěvačka.
„Není to jedno! Bohové čísel všechno vidí a potrestají nás!“
ŠKRRRHUÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍRRRRRRRNDVRZ.
„Oukej,“ zakoulela smířlivě očima kytaristka. „Dáme bridge na čtyři takty. Bohouši, nech toho.“
Basák se uchechtl a přestal škrábat nehty po struně.

Bodík je bodík...
Pod pódiem osamocený Adolfek s pivem v ruce poguje do ticha. Klub je zatím až na pár věrných prázdný. Účinkující běhají do zákulisí a zpět a tváří se důležitě.
„Nechceš pomoct?“
Bicman přešlapuje nad rozloženou bicí soupravou.
„Děkuju.“
Zpěvačka pokrčí rameny a nechá se Adolfkem pozvat na panáka.
„Začneme s klimprem,“ huláká zvukař ze své lóže.
Klávesistka úspěšně doputuje přes kabelové moře ke stolku a uhodí C-dur. Netrefila se, naštěstí jsou reproduktory dosud němé.
„Jsi zapojená?“ ušklíbne se kytaristka.
„Jsem, ale nehraje to!“ Na důkaz hrábne do klapek a málem ohluchne na pravé ucho.
Tentokrát měl koncert jen hodinové zpoždění.