DMD Bonus č. 8 pro 29. 4. 2011

Téma: Tenký led

Poznámka (vztahuje se i k minulým a případným budoucím drabblům): Strašně nerada vymýšlím postavám jména a ich-forma je dobrý způsob, jak se tomu vyhnout. Nic jinýho za tím nehledejte :-)

Pokaždé, když se máme setkat, říkám si, že už to nebudu dělat, nebudu dychtit po každém, byť letmém dotyku, ale ty náhodné dotyky jsou to jediné, co kdy budu mít, protože ona taková není, a nedokážu se jich vzdát, ona to sice ví, ale dělá, že neví, aby mě nemusela otevřeně odmítnout, jsme konec konců kamarádky a nechce mě ranit, ale stejně musím dávat pozor, abych nepřekročila určitou hranici, zatím se tvářím, že nevím, že ona to ví, těším se tím málem, co mohu mít, ukradenými dotyky a tajnými sny, a jen doufám, že ta pitomá nepoužitelná láska časem vyvane.

Ať se pohneš, kam chceš, jsou všude.
Fotoaparáty, blesky, otázky.
Nejde se jim vyhnout.
Chtějí tě. Vidět, slyšet, být s tebou každičkou chvíli.
Jsi hvězda. I když jsi to nikdy nechtěla. I když by ses nejraději propadla do země.
I když jsi nervózní a pořádně nevíš, co na tobě vlastně vidí.
Děláš to pro kamarádku.

***

Stojíš opodál.
Ona měla být prostředek, ne cíl.
To tvoji módu, tvoje návrhy, tebe samotnou měli obdivovat.
Měli ti okouzleně naslouchat, nemoci se na tebe vynadívat.
Měla jsi se vyhřívat ve světle reflektorů.
Vypadat dokonale, ve své sebejistotě, kráse a křehkosti.
Snášíš to… kvůli přátelství.

Nahrazované téma: Sledují tě

Nahrazuji si téma Červený karafiát. Poznámka: odehrává během blíže nespecifikované doby, kdy byla Honor na Akademii.

Venku se pomalu rozednívalo. Koucour nejspíš usoudil, že je čas na menší zdřímnutí a odešel okupovat Honořinu postel. Ta si četla elektronickou učebnici ke zkoušce. Nimitz spokojeně předl a ona se naplno ponořila do učiva. Kdyby si vzpomněla, že si předchozího dne koupila pro oživení jinak strohého pokoje tu květinu, možná by byla opatrnější. V pokoji se na chvíli rozhostilo ticho. Podezřelé ticho, jak si vzápětí uvědomila.
Buch! U nočního stolku ležel převržený květináč a kolem se povalovalo několik rudých okvětních plátků.
„Kník,“ ozval se nespokojený Nimitz, který žvýkal konec stonku. Příště přines radši celer, tenhle hvozdík chutná dost hrozně.

Téma: Sledují tě

Všechny ty nepřátelské a nepřející oči co jsou kolem tebe. Téměř nepřetržitě tě sledují a posmívají se ti. Pohrdají tebou a dávají to jasně najevo. Co na tom, že ty sama za to nemůžeš. Co na tom, že nemůžeš za to, jak vypadáš, kde a jak žiješ, že se snažíš ze všech sil. Jim jsou tyhle věci jedno, zajímá je jen to, že jsi jiná než oni. Chudá, bez domova, bez rodičů a jediným zdrojem tvé obživy je kradení jídla a žebračení. Mohli by ti pomoci, namísto pouhého sledování. Ale to by nebyli oni. Jsi jiná, to jediné je zajímá.

náhrada za téma pro 27.4.: Zpívej!

Zpívej!
Protože tvůj hlas má schopnost změnit osud.
Zpívej!
Protože když vyzpíváš své zoufalství, obměkčíš i okoralé srdce převozníka. Převeze tě na druhý břeh.
Zpívej!
Protože když vyzpíváš svou lásku, zlomíš i pýchu krásné paní podsvětí. Přimluví se za tebe.
Zpívej!
Protože když vyzpíváš svou touhu, i neoblomný Hádés ti dá šanci.
Dobrá, můžeš si ji odvést. Jen se neohlížej.
Zpívej, hraj, běž, ale neohlížej se.
Miluj, doufej, těš se, ale neohlížej se.

Ale Orfeus se nakonec stejně ohlédl. Protože, ač to nevěděl, byl předem odsouzen k neúspěchu. Protože nikdo a nic nemůže změnit přirozený běh věcí.
Ani sebelepší píseň.

(téma: červený karafiát)

Milý (zarazila se … musí být opatrná) pane,
jistá nejmenovaná osoba mi vše řekla. Moc mne to potěšilo. Pokud nastanou Velikonoce, je tu pro Vás vše připraveno. Jen obsah lednice jsem už musela zlikvidovat.Vše jsem pietně pohřbila vedle Vás, když se nikdo nedíval. Druhá nejmenovaná osoba už je na tom trochu lépe. Před pár měsíci zase začal chodit mezi lidi a vypadá to, že se bude ženit. Ale nebojte, budu podle instrukcí mlčet jako Váš hrob.
Chodíme na hřbitov každý týden, tak dejte vědět, jak často máme zalévat a máte-li raději karafiáty žluté nebo červené.
Opatrujte se! Vaše Dorothy H.

Téma č. 27: Zpívej!
Slash 15+

„Alecu, docházejí nám zásoby. Aby už ta hromská zima skončila! Koně nám s takovou za chvíli pojdou hlady.“
„Hodláš nabídnout naše služby?“
„Talí, blázínku, žijeme v té nejzapadlejší vesničce, tady ani neví, co to intriky jsou. V tomhle kraji jsem známý jako Tristran z Hvězdných plání. Budeme zpívat.

Studentská halenka, ta je tuze tenká
podňů se vyspala, poctivost ztratila, nejedna panenka
Nejedna panenka, nejeden mládenec
Nežel chlapče nežel, že jsem s tebou ležel.“

„Seregile, ještě jeden verš a vyhodím tě ven do sněhu.“

„Já ležel na seně vožralej jak štěně, já o tom nevěděl.“

„Alecu, to studí!“
„Mám přinést seno?“

Poznámka: píseň skutečně existuje (změnila jsem jen jedno slovo a verše nejdou úplně po sobě), jmenuje se Studentská halenka

náhrada za téma Červený karafiát

začalo to nevinně jako hra radost ale potom najednou se to zlomilo bylo to vážnější zas další nárok další povinnost udělat to včas a co nejlépe přitom si tak ráda hraju jenom tak ale tohle už je příliš nechci na to ani myslet byla to přesně ta doba co ničila hry jen povlak špíny na jinak šťastném dětství každá hra zhořkla v soutěž ty recitace pablo neruda na body nešťastné rudě vadly hrůzou v broušených vázách režim udělá rukojmí z kytky navždy ale ve hře mohu říct nehraju dnes ne odpustit si počkat na nový den novou naději nové téma

Téma č. 22 - Kvalitní materiál

Jakmile člověk jednou vypadne z rytmu, je okamžitě pohlcen, rozkouskován a převálcován. Jedno jediné zaváhání může znamenat vypadnutí z mezí života na sakra dlouhou dobu. Projevuje se slepotou, hluchotou, vydáváním zvuků, které by člověk připsal našim dávným prapředkům, a absolutním nezájmem o okolí. Stačí vynechat jeden den a už je člověk na desítky hodin odsouzen k dohánění ostatních. Pak začíná ta správná zábava. Hubne, protože nestíhá jíst. Den ode dne má větší mozoly, hlavně ten na zápěstí dominantní ruky se zvětšuje před očima. Ale jinak to nejde. Je to snad prokletí, že všechny příspěvky v DMD jsou tak kvalitní matroš?!

Téma: Červený karafiát

Pokračujeme dál. Nápad jsem měla hned, jen co jsem si v pátek přečetla sobotní téma, ale nešlo mi to napsat... Asi se mi včera z toho vedra zavařil mozek. Ale dnes se to už napsalo. :)

Silné víno a jasně rudá místnost, zdobená červenými karafiáty, znakem lorda z Tryermaine, rozehřívaly bardovo zkřehlé tělo. Zpíval lordu Rolandovi. O jeho dávném příteli, siru Leolinovi, a o ztracené Rolandově dceři Geraldine, nalezené počestnou Christabel. Melodie byla opojná jako víno, které bardovi kolovalo v žilách, a slova sladká jako med, jež pomalu kolébala. I učedníkovi, který poslední dny neslýchal nic jiného, stekla slza. Avšak lordu Rolandovi běsnila v očích bouře. Venku se zablesklo, zahřmělo. Když bard dozpíval, jen stroze přikázal připravit hostům nejlepší pokoje. Hned ráno se zas vydají na cestu. Bracy ještě zaslechl tiché zašeptání: „Geraldine, má mrtvá Geraldine!“

A/N: Věnováno Soavě, protože jí nestačí, že si napsala Zelený karafiát sama, ale ještě ho chce po mně! Tak za trest ho dostaneš dvojjazyčně, abys věděla. Stejně se mi ta anglická verze líbí mnohem víc.
Téma je Červený karafiát, ale nenahrazuju, jen bonusuju.
****

Milý zelený karafiáte.

Napadlo mne, že by možná nebylo tak od věci zajít do oněch proslulých Kew Gardens, abychom se mohli pokochat tamní barevnou nádherou.
Prý tam rostou všechny luční květiny, který se na britských ostrovech dají nalézt. Tedy na trávníku, nikoli ve sklenících.
(Karafiáty. Červené. Vtipné, ne?)
Samozřejmě je to nesmysl, ale docela hezký. Takhle asi obvykle myslí romantické viktoriánské ladies.

Ne, nejsem a nikdy nebudu romantik.
To už asi víš.
Chci si tam číst.
A budu k tobě otočený zády.
Ale když se otočíš zády i ty ke mně, budu se o tebe moci opřít.

Tvůj irský vřes.

****
A/N2:

Dear green carnation.

Trip to Kew Gardens? All those colourful bunches of roses...and all.
You can find ALL kinds of wilde flowers of British Isles there. Grass, not greenhouse.
(Carnations. Reddish. Funny, isn’t it?)
It’s a complete shit, but I like it. Lady Windermere might as well say that.

I’ve never been, I’m not and I never will be romantic.
You happen to know that, surely.
I want to read a few pages there.
And I will turn my back on you.
But if you turn my back on me too, I could lean on you.

Love,
Irish Heather

Téma: Zpívej!

„Mohli byste prosím pěkně přestat?“

„Proč?“

„Protože je to naprosto k posrání, abyste věděli!“

„Co?“

„Bože! Asi že jsou oslové na trhu předražení?“

„Jo tohle. No to je ovšem nepříjemnost, to uznávám. Ale hlavu vzhůru příteli, jsou i horší věci.“

„Aaargh!“

„Navíc si nejsem úplně jistý tím, že by ti teď osel k něčemu byl. Společník je to dobrý, to je jasná věc, ale my taky nejsme úplně k zahození, že jo chlapi?“

„Ták ták.“

„Aaargh!“

„Člověče, ty jsi vážně morous. Zazpívám ti moji písničku ještě jednou, chceš? Ale musíš se přidat. Always look on the bright side of life!“

Téma: Sledují tě

„Intro dvě kolečka, sloka čtyři…“ vypočítávala kytaristka. Její spolukapelníci otupěle zírali každý na jinou stěnu zkušebny. Jediným oknem se z kotelny dovnitř valil teplý pach šťouchaných brambor. „Bridge půl kolečka…“
„Né!“ naježila se klávesistka. „To nejde, to by pak počet taktů nebyl dělitenej osmi!“
„Drž hubu,“ poradil jí bubeník. Pozornost mu oplatila úsměvem.
ŠKRRRHUÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍRRRRRRRNDVRZ.
„Májo, vždyť je to úplně jedno, nikdo to počítat nebude,“ poučila ji zpěvačka.
„Není to jedno! Bohové čísel všechno vidí a potrestají nás!“
ŠKRRRHUÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍRRRRRRRNDVRZ.
„Oukej,“ zakoulela smířlivě očima kytaristka. „Dáme bridge na čtyři takty. Bohouši, nech toho.“
Basák se uchechtl a přestal škrábat nehty po struně.