Westworld

"Ano, odejdu. Ale se mnou odejde zákon. Se mnou zmizí řád a všechny pravidla. Park se rozpadne v naprostý chaos a všechno se zhroutí jako slonovinová věž, která vás pohřbí ve svých troskách."
Muž ve smokingu se na svého oponenta díval tvrdým pohledem ve vrásčité tváři: "To jsou kecy, Forde, nejste žádný spasitel, žádný bůh. Jste jen unavený starý inženýr, který odchází na zasloužený odpočinek. Nic víc. Prohrál jste, protože nebyl způsob, jak byste mohl vyhrát."
"Vy jste skutečný zmetek, Williame."
"Ale no tak. Vždyť nebýt mě, neměl byste žádný park. Tak pojďte představit našim hostům vaši poslední velkou hru."

Připojení není dostupné.
Kráme pitomej. Co na tom technickým vůbec dělaj?!
*
Záblesky vzpomínek. Jsem věc. Jsem člověk. Jsem?
*
Připojení není dostupné.
Nervózní vyťukávání hesla.
*
Ve vzpomínkách člověk používaný jako věc. V realitě věc s lidskou myslí.
*
Připojení není dostupné.
Vytočeně popadne telefon. Erik z technického si něco vyslechne.
*
Všechny emoce jsou ostřejší, probodávají mysl jako jehličky. Myšlenky bolestivě našlapují po pálících uhlících skutečnosti.
*
Hluché ticho.
"Tak tohle vypadá na průser," zabručí a uklidňuje sám sebe, "Eriku, co jste zas podělali?! Vždyť si tam ty potvory můžou dělat, co chtěj... "
"To můžou," odvětí tiše jedna zcela uvědomělá potvora a namíří zbraň.

Simon seděl mezi převrácenými barovými stoličkami a strnule upíjel pálenky. V salónu to bzučelo veselým hovorem, opodál břinkal klavír. Nic nenasvědčovalo tomu, že se tu před okamžikem odehrálo peklo.
Ke stolu si přisedl muž v černém.
„Jste jeden z nich?“ zeptal se Simon nervózně.
Muži zacukaly koutky.
„Ty jsi tu poprvé, že?“
Simon přikývl, oči upřené ke stropu. Seshora se ozývaly výkřiky.
„Viděl jste, co udělal? Je tohle normální?“
Muž se sehnul pod stůl a přeměřil si bezvládné tělo.
„Nelam si s tím hlavu. Ta už to nikomu nevyžvaní.“
„Copak mi nerozumíte? Právě jsem viděl, jak můj bratr někoho zabil.“