A oni mi vezmou to, co miluju
Znovu vychází z artušovské mytologie (a filmu První Rytíř). Nijak nenavazuje (Ani neobsahuje stejné postavy, v jistém slova smyslu) na drabble, která jsem na bázi atrušovké mytologie už napsala.
Artur seděl s lokty položenými na kolenou a hlavou v dlaních. Ramena se mu mírně třásla, z hrdla vycházely zlomené vzlyky. Slzy mu už došly.
Znovu a znovu přemýšlel, jak se tomu vyhnout. Vymýšlel jedno řešení nápaditější než druhé, ale všechna nakonec neuskutečnitelná.
V konečné důsledku se vždy ocitl před tím samým rozhodnutím. Království, nebo jeho osobní štěstí?
Království, nebo životy dvou lidí?
Správná odpověď byla nabíledni.
Z rozjímání ho vytrhlo tiché zaklepání na dveře.
„Můj králi? Celý soudní dvůr na vás už čeká. I obvinění.“
Arthur vstal, narovnal ramena.
Nikdy to nebylo jeho rozhodnutí.
„Řekněte jim, že už jdu.“
- Číst dál
- 8 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
