Mytologie

Pair Dadeni

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Kdysi dávno kdesi v Boiohaemu

Náhrada za DMD č. 20. pro 20. 4. 2023. Téma: Hoď ho do hrnce

Drabble: 

Do velkého, temného sálu, jehož stěny i střechu tvořily proplétající se kořeny starých stromů, vběhla holčička s uzlíčkem bodlin v náručí.
“Tetičko, tetičko, našla jsem pochroumaného ježečka!”
“No, tak ten už to nerozdejchá. Hoď ho do kotle!”
“Ale mohly bychom ho obvázat!”
“To už by ho nezachránilo. Kotel!”
“Ach jo. No tak dobře...”

V ohromném bronzovém kotli stojí malý, sukovitý, bodlinatý mužík s vyjeveným výrazem.
“Jé! Bodlináč je zdravý! A legračně kouká!”
“Chtěla jsem tě překvapit, ale překvapila jsem, koukám, hlavně sebe. Dává to smysl – kotel oživuje bojovníky, na malá zvířátka ho ještě asi nikdo nezkoušel. Nu, máš nového kamaráda.”

Prázdná pevnost

Drabble: 

Ču-ke Liang byl zoufalý. Od té nešťastné bitvy bylo město Si-čcheng v ohrožení. A teď zvědové ohlásili, že se blíží hlavní sled nepřátel, vedený samotným S'-ma I. Vojsko říše Šu bylo daleko, a zbyl tu jen malý vojenský oddíl. Město nevydrží ani krátké obléhání.

Rozkázal vojákům vyklidit ulice a převléknout se za civilisty, dal otevřít všechny brány, a sám se posadil na hradby a rozezněl struny své ku-čchin.

***

S'ma I pozoroval zpovzdálí klidné město. I sem doléhaly pokojné tóny. A Ču-ke Liang je opatrný a brilantní stratég, žádný "hrr na ně" nováček. Musí to být past.

Dal rozkaz k ústupu.

Závěrečná poznámka: 

Prázdná pevnost, třicátá druhá ze třiceti šesti vojenských lstí ze starověké Číny. V podstatě umění reverzní psychologie s (nutnou) dávkou štěstí.

Tenhle příklad je z Příběhů Tří říší, což je sice historie, ovšem velice zromantizovaná.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Nehoda

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Všem zrzavým vyčuraným božstvům s mimořádným smyslem pro humor a vytváření chaosu. Čekáme na další téma. Ať teče rum!

Drabble: 

Celé to vlastně můžeme pokládat za nehodu. Hodit kamenem po strace není nic zásadního, tihle pověrčiví venkovští troubové se nad tím ani nezamyslí. Vůbec je nenapadne, že straka vůbec nemusí být strakou. Beztak to byl pitomý nápad, půjčovat si tuhle podobu - ta modřina na rameni bude bolet pěkně dlouho. Být zkušený, všemi mastmi mazaný trickster ještě neznamená, že jste nezranitelní.
Polobůh se zašklebí, poškrábe na čerstvé podlitině, vrhne do nočního vzduchu pečlivě odměřenou špetku magie a zmizí.
Ve skutečnosti se docela baví.
Protože neuplyne ani rok, a všechny děti v téhle vesnici se narodí zrzavé. A budou mluvit plynulou inslandštinou.

Závěrečná poznámka: 

Loki v kánonu fakt nevypadá jako bledolící Marvelovská sněhurka. Je zrzavý jako liška. Jestli máte v hlavě představu Toma Hiddlestona v období s rezavou bradkou, hárem a protřelým výrazem, jste na správné stopě.

Obrázek uživatele Birute

Koření života

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mám slabost pro šibalské postavy.

Drabble: 

Tohleto poslání není med.
Občas se na vás s medem vysype i včelstvo.
Strávíte týdny nadbíháním. Holka jak lusk. Nosíte jí úlovky, ale jednoho dne – prsk!
Holka koukne na zem a vy zjistíte, že jste si nehlídali stín.
Ten se válí na zemi s ušisky i ocasem. Holka zaječí a celá vesnice jde po vás.
Holka vás na rozloučenou přetáhne vařečkou.
Nakonec ležíte v podrostu se zlomeným nosem i srdcem. Protože milá má páru a vy si dokážete představit ten velký vrh malých kojotů, co s váma mohla mít.
Ta vidina se rozprskne před očima jak krvavá bublina u nosu.

Závěrečná poznámka: 

Kojot je šprýmař z mytologie oblasti Severní Ameriky. Snaží se na všechny vyzrát, ale velmi často to schytá.

Obrázek uživatele neviathiel

Pověst o Toře a úporných nápadech

Úvodní poznámka: 

Drabble vzniklo jako nenápadný, zato úporně se držící nápad, který chtěl vééén, založený na jiném nápadu, který chtěl vééén, založeném na diskuzi u jednoho Tořina drabblete. Protože kdo si hraje, nezlobí.
Gratuluji všem, kdo se ještě neztratili. Ostatním doporučuji opatrně proklikat odkazy.

Drabble: 

Za dávných časů, když všechno začínalo, byly nápady hmotné, drápkaté a chlupaté, mňoukaly a občas mrouskaly. Bydlely po devíti v domech šamanů a u nich bydlel šaman, ale všichni si mysleli, že nápady bydlí u šamana.
Tehdy měl kmen šamanku Toru se spoustou nápadů.
Uprostřed noci zrodil se nápad, který měl ostré drápky a mňoukal velmi nahlas. Hnedle skočil na spící šamanku, zatínal do ní drápy, mňoukal na celou vesnici, skákal jí po hlavě a nedal a nedal pokoj.
Když Tora otevřela, sedl si do dveří a dlouze přemýšlel.
Tora ztratila trpělivost, nacpala ho do klávesnice a odeslala do DMD.

Závěrečná poznámka: 

Je tu někdo s tak obskurní knihovnou jako já, že by poznal styl sibiřské mytologie?

Obrázek uživatele neviathiel

Pověst o Toře a úporných nápadech

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Věnováno Toře s díky za nápad.
Všichni víte, kdo za tohle může! :-) Pokud ne, pak hurá do králičí nory!

Drabble: 

Za dávných časů, když všechno začínalo, byly nápady hmotné, drápkaté a chlupaté, mňoukaly a občas mrouskaly. Bydlely po devíti v domech šamanů a u nich bydlel šaman, ale všichni si mysleli, že nápady bydlí u šamana.
Tehdy měl kmen šamanku Toru se spoustou nápadů.
Uprostřed noci zrodil se nápad, který měl ostré drápky a mňoukal velmi nahlas. Hnedle skočil na spící šamanku, zatínal do ní drápy, mňoukal na celou vesnici, skákal jí po hlavě a nedal a nedal pokoj.
Když Tora otevřela, sedl si do dveří a dlouze přemýšlel.
Tora ztratila trpělivost, nacpala ho do klávesnice a odeslala do DMD.

Závěrečná poznámka: 

Je tu někdo s tak obskurní knihovnou jako já, že by poznal styl sibiřské mytologie?

Obrázek uživatele Remi

Patroklos

Úvodní poznámka: 

Vzpomněla jsem si na Achilleovu píseň od Madeline Miller (mimochodem doporučuju!).

Písničku? ♪♫♪ Písničku.

Drabble: 

O válce kolovaly jen ty nejlepší historky. O hrdinech, kteří v zářivé zbroji zachraňují čest a krásné ženy...
Na nic z toho Patroklos nemyslel, když si nasazoval Achilleovu zbroj. Prožil na bojišti deset let. Tolikrát viděl, jak oči pohasnou, když z nich uniká život. Nedokázal jen sedět a přihlížet, jak tábor pohltí plameny.
Rozloučili se. Slíbil, že se vrátí.

O Hádu kolovaly jen ty nejhorší historky. O trojhlavém Kerberovi a krásné Persefoně. O duších, které se nemohou vrátit zpět.
Na nic z toho Patroklos nemyslel, když mu na hruď mířil Hektorův meč. Myslel na Achillea. Zemřel s úsměvem na rtech.

Obrázek uživatele Remi

Všichni chlapi jsou prasata

Úvodní poznámka: 

Upřímně řečeno, na tenhle výmysl jsem patřičně hrdá. :D

Odehrává se na pláži na ostrově Aiaia (neboli Aeaea), kde si Odysseus a jeho muži chtěli dát cestou z trojské války malou pauzu. Pár chlapů šlo ostrov prozkoumat, teď se jeden z nich, Eurychlos, vrací k Odysseovi.

Drabble: 

„Všichni chlapi jsou prasata,“ vysoukal ze sebe Eurychlos udýchaně.
„Proč mě to nepřekvapuje,“ odtušil Odysseus suše. „Co je to tentokrát?“
„Vždyť říkám, všichni chlapi… Počkej,“ zarazil se. „Ne takhle. Ta čarodějnice Kirké je proměnila v prasata.“
Odysseus mu konečně věnoval plnou pozornost. „Oh. To mění situaci.“
„Musíme odsud vypadnout.“
„Já to s Kirké vyřídím.“
„Myslím to vážně, Odyssee, nechoď tam. Kirké je mocná čarodějka. Proti ní nejsi nikdo!“ Eurychlos si svou chybu uvědomil příliš pozdě.
Odysseus se ušklíbl.
Nikdo je moje druhé jméno.“ A s těmi slovy odešel. Eurychlos se za ním s povzdechem díval.
„To bude ještě tanec. Prasečí.“

Obrázek uživatele Remi

Po druhé ráno se nic dobrého nestane

Úvodní poznámka: 

Asi už to použil někdo přede mnou. Ale když jste jedno ucho, došlo přece ke splynutí, ne? ;)
P.S. kdo pozná, odkud pochází název drabblu, má plus :D

Drabble: 

Dávno padla noc, ale na Olympu to zřídkakdy znamenalo konec večírku.
„Persefona mě nikdy chtít nebude,“ stěžoval si Hádes každému, kdo byl ochoten poslouchat.
„Protože na to jdeš úplně špatně!"
„Jsem jedno ucho.“
Zeus – víc než jen lehce v náladě – se té představě zasmál. Pak se k bratrovi naklonil.
„Musíš ji unést.“
„Unést,“ zopakoval nepřesvědčeně Hádes a odtáhl se. „Proč se mi zdá, že je to blbej nápad?“
„Mně to fungovalo vždycky.“
„Démétér mě zabije.“
Zeus jim dolil sklenice. „Sme nesmrtelní,“ podotkl. „Musíš si pak Persefonu nějak to, udobřit. Pojmenuj po ní kontinent nebo tak.“
Hádes o tom začínal uvažovat.

Obrázek uživatele Remi

Trable nymf

Úvodní poznámka: 

Včera byli satyrové, a dnes se podíváme, jakou verzi příběhu mají nymfy. ;)
Navazuje na Trable satyrů.
Ať žije mytologie! <3

Drabble: 

„Se satyrama jsem skončila,“ zamumlala nymfa, ruce vzdorně založené na prsou.
„Zas na tebe nějakej kozel zkoušel ten trik se stromem?“ zeptala se druhá chápavě.
„Mhm…“
„To je prostě náš úděl, snášet je.“
„Třeba nejsou všichni stejní,“ namítla nymfa nadějně. Druhá se ušklíbla.
„Myslíš někoho konkrétního?“
„Echo říkala, že se na mě ptal Apollón,“ řekla nevinně a namotala si na prst pramínek vlasů.
Druhá nymfa se zarazila. „Počkej, Dafne, to není dobrej nápad. Apollón-“
„A proč by ne? Je to přece bůh!“
„No to sice je, ale my jsme v Řecku, drahá,“ odvětil Thetis suše. „Tady je to samej idiot.“

Závěrečná poznámka: 

Dafne - nymfa, do níž se zamiloval Apollón, a aby mu unikla, musela se nakonec proměnit ve vavřín
Thetis - Achilleova matka, Zeus ji donutil vzít si smrtelníka, fthíjského krále Pélea (na jejich svatbě došlo ke sporu o zlaté jablko pro tu nejkrásnější bohyni)

Obrázek uživatele Remi

Trable satyrů

Úvodní poznámka: 

Letos asi vážně sázím na méně známé fandomy. Tak snad aspoň trochu pobaví. :)

Drabble: 

„Ta nymfa mě prostě nechala!“ vyprávěl překvapeně faun. „To je třetí jenom tenhle tejden!“
„Nymfy poslední dobou nemají žádnej vkus,“ přisvědčil satyr. „To je samý ‚Znáš se s Apollónem?‘, ‚Zahraješ mi na syrinx?‘, ‚Když jsi říkal, že jsi úplný zvíře, představovala jsem si to jinak…‘“
„Přesně.“
„Počkej,“ zarazil se satyr. „Nezkoušel jsi na ni zase ten starej trik s převtělením se do stromu, že ne?“
„No, je to přece klasika…“ uhnul faun pohledem.
„To je samý ‚mrk mrk‘, nenápadnost jak smrk v zahradě Hesperidek, a čekáš, že na to sbalíš nymfu?“ satyr složil hlavu do dlaní. „Ty seš ale kozel…“

Závěrečná poznámka: 

Následuje drabble Trable nymf.

Co je psáno, (ne)musí být dáno

Fandom: 
Drabble: 

"Ježíšek není skutečný, dárky vlastně nosí rodiče . . ."
Ježíšek má neviditelné sáně a soby tak tiché, že ho není možné zastihnout.
„Atlantida je jen mýtus, nikdy nemohla existovat . . .“
Náš technologický pokrok nám dosud neumožnil Atlantidu objevit.
„Julie si pak nad Romeovým tělem sama vzala život . . .“
Julie se probrala o pár vteřin dřív a společně s Romeem jednou provždy sjednotili své rody.
„Jidáš zaprodal Ježíše za pár mincí . . .“
Jidáš Ježíše přes své předurčení nikdy nezradil.
„Víš, že nic z toho není pravda, že?“ ujistil se učitel, když mi sebral ušmudlaný papírek.
„Jsou to příběhy, ne? Jejich pravdivost závisí na tom, čemu věřím.“

A oni mi vezmou to, co miluju

Úvodní poznámka: 

Znovu vychází z artušovské mytologie (a filmu První Rytíř). Nijak nenavazuje (Ani neobsahuje stejné postavy, v jistém slova smyslu) na drabble, která jsem na bázi atrušovké mytologie už napsala.

Drabble: 

Artur seděl s lokty položenými na kolenou a hlavou v dlaních. Ramena se mu mírně třásla, z hrdla vycházely zlomené vzlyky. Slzy mu už došly.
Znovu a znovu přemýšlel, jak se tomu vyhnout. Vymýšlel jedno řešení nápaditější než druhé, ale všechna nakonec neuskutečnitelná.
V konečné důsledku se vždy ocitl před tím samým rozhodnutím. Království, nebo jeho osobní štěstí?
Království, nebo životy dvou lidí?
Správná odpověď byla nabíledni.
Z rozjímání ho vytrhlo tiché zaklepání na dveře.
„Můj králi? Celý soudní dvůr na vás už čeká. I obvinění.“
Arthur vstal, narovnal ramena.
Nikdy to nebylo jeho rozhodnutí.
„Řekněte jim, že už jdu.“

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Spartský vlk

Úvodní poznámka: 

Téma tam je. Fakt tam je.

Drabble: 

Jeho čest trhlali jako Lykáón a jeho synové. Lakónie, jeho domov, se proměnila ve nepřátelské vlčí doupě. Byl téměř slepý, přesto nesplnil základní z přísah - "se štítem a nebo na něm". Jeho manželka ho nazvala Zbabělcem. Měl opakovat, že plnil Leónidův rozkaz? Že se vrátil, ale už bylo pozdě? Vždyť ho stejně nikdo neposlouchá...
Ale byť byl Zbabělcem, zůstala mu čest. Před očima už vnímal pouze světlo a stíny, ale připravil si koně a zamířil k Platajím.
Nakonec se Zbabělec do svého domova vrátil. Jako hrdina bránil svou zem do posledního dechu.
Na náhrobku má vyryta dvě slova: Spartský vlk.

Závěrečná poznámka: 

Aristodámus/Aristodemus byl jedním ze spartských velitelů, byl součástí slavné Leonidovy třístovky. Ale kvůli jakési infekci přišel o zrak a Leonidas mu nařídil, aby se vrátil domů. Aristodemus si to sice rozmyslel a vrátil se, ale už bylo pozdě. Ve Spartě byl označen za Zbabělce, Hérodotos napsal, že žádný ze Sparťanů s ním nepromluvil ani slovo.
Zemřel v bitvě u Platají, kde si napravil svou čest. Pravděpodobně byl v té době už úplně slepý.

Lykaón a jeho synové byli podle mytologie Diem proměněni ve vlky a všichni vlci jsou právě potomky tohoto krutého bájného krále.

Vlk byl jedním ze symbolů starověké Sparty a vlci byli vnímáni jako symbol houževnatosti, síly a taky právě sjednocené a organizované spolupráce.

Obrázek uživatele Aveva

Opuštěná

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma číslo 3 - Můj nejlepší přítel zrcadlo

Drabble: 

Neměla ráda zrcadla. Tu jejich krutou upřímnost. Když měla špatný den, rozbíjela je. Jindy se v nich zhlížela. Zkoumala jemné rysy tváře, smyslně vykrojená ústa, hluboké smutné oči.
Jenže její pohled se vždy zákonitě stočil k nim. Většinou hráli odstíny modré a hnědé, ale v příhodném světle na sebe brali celou škálu zemitých barev.
To oni byli příčinou její samoty.
Po pohledu na ni ještě nikdo nezkameněl, ale kdo se přiblížil na dosah hadům, kteří jí vyrůstali po celé hlavě, byl uštknut.
Smrt jako smrt. Tak se jí lidé vyhýbali.
Medusa neměla ráda zrcadla, ale krom nich neměla jediného přítele.

Obrázek uživatele Aveva

A jsem snad vina?

Fandom: 
Drabble: 

Já nádherná jsem samosebou,
jinak to snad být nemůže.
S tolika z nich jsem uléhala
na vavříny a na růže.

Básníci šeptali mé jméno,
malíře oslnil můj jas,
pro jeden polibek tak sladký
chtěli mě vzývat zas a zas.

Jsem ztělestněná inspirace
a umím jiskru zažehnout
v každém, kdo ochoten se vydat
polibkům mým a do mých pout.

Vzýval mě každý, kdo kdy doufal,
že bude lidi řídit, vést.
A vzývali mě diktátoři,
co svedli lidstvo z dobrých cest.

I ty jsem s chutí líbávala,
propůjčila jim jiskru svou
nemohu za to, že své lidi
pak do záhuby vedli tmou.

Zrcadla (a přátelé) nelžou

Úvodní poznámka: 

Takže... tohle drabble je ze světa mé "originální" povídky, která vychází z artušovské mytologie (říká se vůbec bretonskému cyklu mytologie??Ne že by to mělo moc společného s původními legendami . . .vlastně jsem ukradla pět jmen, a tím souvislost končí...)

Drabble: 

Artuš už dobrých patnáct minut zíral do zrcadla. Zpátky se díval mladík v příliš drahém oblečení s korunou, která mu tak docela nepadla, na hlavě. Povzdechl si.
„Jak vypadám?“ zeptal se svého komorníka, člověka dvakrát tak starého, než byl on sám.
„Výtečně, můj král.“
Tu odpověděl měl Artuš nejspíš očekávat, ale stejně ho zklamala.
Do komnaty bez klepání vpadla jeho nová Rada.
„Tvař se sebevědomě!“ prskl Merlin.
„Máš mastné vlasy,“ upozornil ho Kay.
„Spal jsi?“ starala se Liliane.
„Vypadáš pořád stejně,“ pokrčila rameny Yvonne.
„Vypadáš příšerně, ale . . . to nevadí,“ uzavřel Lance.
Artuš jim věnoval první upřímný úsměv za celý týden.

Závěrečná poznámka: 

Je opravdu matoucí, když si člověk zkrátí jméno postavy z Lancelota na Lance, a pak začne psát fanfikce na Voltron: Legendary Defender... (jedna z hlavních postav se jmenuje Lance. Jaká to náhoda, že? :D)

Obrázek uživatele Achája

Yggdrasil

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Doporučuji pustit si ke čtení jednu libou píseň;-)
https://www.youtube.com/watch?v=2BPILaMT50k

Drabble: 

Veleben buď moudrý brachu,
ty který sleduješ staletí probíhat kolem.
Sám pevně stojíš v bezčasí.
V tiché motlitbě vzpínám ruce k nebesům,
jež podpíráš, by nespadla nám na hlavu.
Vlasy tvé šelestí a po větru posílají něžnou píseň.
Ač sám němý, konejšíš a hladíš po duši.
Tělo tvé statné obejmu, však léty je zvrásněno.
Příběhy tisíce duší znáš,
co hledaly u tebe spásu a přístřeší,
co sliby před tebou skládaly.
V úctě hlavu skláním k tvým kořenům,
bych nalezla kořeny své.
Jako dávní předkové moji,
vyslovím vděčný dík.
Se srdcem plným radosti
kličkuji pak lesem,
mezi tvými bratry a sestrami.

Závěrečná poznámka: 

Původně jsem chtěla psát o tom, jak pomocí dendrochronologie můžeme z letokruhů zjistit, co všechno stromy zažily. Nakonec vzniklo něco trochu romantičtějšího a hlavně přímo od srdce:-D
Stromy jsou pro mě posvátné a jaký je starší a posvátnější než bájný Yggdrasil?:-)

Obrázek uživatele Lejdynka

Zemský sněm

Úvodní poznámka: 

Bylo to silnější, než já. :D
(ano, hádejte, jestli mě první napadla písnička Oral jsem oral, ale málo...)

Drabble: 

"Tak, má někdo nějaké stížnosti?" rozhlíží se Odin, nepřítomně si promne oční důlek a vytáhne z něj rejska.

"Oral jsem oral, a kolečko najednou huííííííííí, a už bylo v čudu," stěžuje si Přemysl.
"Na, tumáš," hází mu benevolentně Artuš něco zabaleného v královském zlatohlavu.
"Co to je?" vraští Přemysl čelo. "Párátko pro Bivoje? Au, to píchá!"
"Nesahej na to, blbče! Na novej pluh přece!"
"Jakože tím budu vorat?"
"Bohové, to je materiál," vzdychne Quetzalcoatl. "Ssssssněz to, ne assssssi."
"Ahá," zazáří Přemysl, a než ho někdo stihne zastavit, otevře ústa dokořán a HAM!

A tak, milé děti, vymřeli Přemyslovci po meči.

Závěrečná poznámka: 

Já jako tak nějak předpokládám, že tehdy znali jenom sekery a kopí a tak, ale kdyžtak se můžu plést a budeme dělat, že je to záměrný anachronismus.

Obrázek uživatele Urrsari

Pani bažiny

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Voľne nadväzuje na http://sosaci.net/node/4504. O niekoľko storočí neskôr...

Drabble: 

Zdalo sa, že bažiny sú nekonečné plochy barín s ostrovčekmi suchej zeme. Pahýle stromov pripomínali ruky vyhladovaných žobrákov.
Stála tam sama, opustená. Cítila, ale len strach, hnev, zdesenie, nenávisť, zúfalstvo... to najviac.
Matne tušila, kým je. Bola.
Dávno, pradávno ju ponechali svojmu osudu a ona odplácala rovnakou mincou každému, kto zablúdil do jej lesa. Býval to les. Zrodila sa v jeho jazierku a ako jej moc stúpala, pohltila ho voda.
Cudzinci zriedkavejšie odvážili sa na jej územie.
Ktorýsi sa nechal zlákať jej vnadami, ktoréhosi pritisla k sebe, keď sa sklonil, aby sa osviežil jeho vodou.... náhody. Ľudia na ňu neverili.

Obrázek uživatele Layla TB

Záležitost nejvyšší důležitosti

Fandom: 
Drabble: 

Nad hracím stolem se rozlehl majestátní hlas: "Děkuji, že jsme se tu sešli v takto hojném počtu. Celé se to událo narychlo, ale věřím, že pokud neprodleně zareagujeme, můžeme se vyhnout přílišným obětem na životech."
Osazenstvo stolu se netvářilo zrovna ochotně.
"A musíme? Nemůžou si pomoct sami?"
"Vždyť je to pořád to samé dokola."
Paní Jeskyně se zamračila: "Takovýto přístup jsem nečekala. Od lidí možná, ale od božstev nikdy."
"Nejsme na tohle už trochu staří? Žádný osud stejně není. Ti dole si to dokáží podělat i bez naší pomoci, tak ať si hrdinu vyberou sami."
Tahle schůze se ještě protáhne.

Závěrečná poznámka: 

Jelikož všechny moje nápady končily tím, jak si připadám oproti svým vrstevníkům duševně seschlá, zjistila jsem, že mi první téma dalo docela zabrat. Každopádně, je to tady, první oficiální drabble letoška ode mne. Snad pobaví.
Nevím jak vy, ale já sice netrpělivě čekám na nová témata, ale stejně se na psaní musím vyspat. Proto nesmírně obdivuji ty pionýry, kteří během první hodiny po zveřejnění tématu již mají dopsáno.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Urrsari

I (of III)

Obdarovaný: 
Blanca

Zhrnutie: Obyvatelia rozprávkového mestečka majú talent na to, aby priťahovali nebezpečenstvo. A keď sa v Storybrooku zjavia postavy z komiksov a mýtov, Ruby vie, že by sa mali mať na pozore. To ale nie je ich štýl.
Prehlásenie: Poviedka nebola napísaná za účelom finančného zisku a postavy v nej patria svojim tvorcom.

Zdravím Blanca,
ospravedlňujem sa za meškanie a za to, že ti budem musieť poviedku servírovať po kúskoch. Dúfam, že sa ti aj tak bude páčiť. No a musím zmĺknuť, lebo prezradím viac než je treba...
Urrsari

Obrázek uživatele Ginger

Nirvana jinak

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Já věřím jinak, ale kdo z nás ví...

Drabble: 

Jednou se před ni dostaneme všichni. Lhostejno, zda se budete bránit nebo ne. Od momentu, kdy se setmí, se nebudete chtít ani bránit, ani vzdávat. Vůle už nebude vaše. Měli jste se snažit dřív.
Bude tam sedět, majestátní a krásná a bude jedno, čemu jste kdy věřili. Snědý dveřník, který zná všechny jazyky světa, vám pošeptá, že předstupujete před tu, která rozhoduje. Před tu, která posílá a povolává.
A ona se na vás podívá, trochu důvěrně a trochu arogantně, a smutně řekne:
"Ty už tam nepůjdeš. Učinila jsem tě člověkem, ale choval ses jako celá řada zvířat. Už ti nevěřím."

Fakt boží problém

Fandom: 
Drabble: 

Objektivně vzato to bohové nemají lehké. Teď mluvím o těch, co k sobě mají další spolubohy a široké příbuzenstvo podobně postižené nesmrtelností a dneska můžou nanejvýš oslňovat hromem před bleskem. U všemocných samosestvořivších je to pochopitelně jinak, ale o tom jindy.
Jasnačka, doba se mění. Ale fakt se vám zdá porod osminohého koně prča? Opravdu si myslíte, že na Olympu se celý den jen pije nektar? Ne, být bůh je tvrdá práce.

To vám jich není líto, smrtelníci? A přitom v ně nemusíte věřit, fakt ne. Jim docela stačí, že mohou věřit ve vás. Tak se chovejte lépe, moji drazí.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Ten, který kráčel ve stopách světce

Úvodní poznámka: 

Nemůžu se zbavit pocitu, že drabble obsahuje jednu setinu Harknesse. :)

Drabble: 

Následoval jsem tě, když jsi tajně utíkal pro svátost oltářní. Skrýval jsem tvé stopy vprostřed noci, zatímco jsi zarýval kolena do kamenné podlahy budečského kostelíka. Bděl jsem u tvého lůžka, abys mohl dopřáti oddechu svému vyčerpanému tělu. Jen my dva spolu jsme sklízeli obilí, jen já jsem ti pomáhal stvořit tělo páně.
Jedinkrát jsi mi nedovolil sledovat tvé kročeje, věděl jsi, že na jejich konci tě čeká smrt. Nechtěl jsi, abych ji spatřil.
Však já pomstil tvou prolitou krev. Nelituji života, který jsem položil pro tvou mučednickou smrt. A nejmilostivější Bůh dovolil mi spočinout i ve smrti po tvém boku.

Závěrečná poznámka: 

Kdybyste si chtěli rozšířit obzory, tak ten, který kráčel jako první ve stopách svatého Václava, byl blahoslavený Podiven, poměrně zajímavá postava české legendistiky spojená třebas s Palladiem země české.

Obrázek uživatele Hippopotamie

Hledání před usnutím

Drabble: 

Buším na ulitu.
"Spím!" "Vstávej, šneku, musíme vyprávět Tyfónkovi ..."
"Spím!"
Hlavní postava mých pohádek je náladový až běda, musím hledat pomoc jinde.
Jsem v zahradě, hele, támhle jsou Adam s Evou, mávají, jasně, vždyť se známe, ale ne, Adam hrozí pěstí, raději mizím.
Uprostřed davu, "Ježíše či Barabáše?", volám "oba", ale to asi těžko změním.
Voda, voda, spousta vody ... Noé mi podává pádlo, ale o něm jsme povídali už včera.
Kolem pluje Odysseus, to je ale dlouhé, to bych uspávala hodinu.
Pořád uprostřed vod, přilétá pták a klade vejce ... už to mám!
"Tyfónku, chtěl bys něco slyšet o egyptské kosmogonii?"

Obrázek uživatele Iswida

Dílo

Fandom: 
Drabble: 

Dlaní zkoumal tisíckrát každý její rys, než se s dlátem přesunul dál. Když se blížil ke konci své práce, celé hodiny hladil dlouhé linie jejích křivek. Byly přesně takové, jak je stvořil, nemohl se ale zbavit dojmu, že jen následoval vedení nějaké moudřejší ruky. Stála tu před ním slonovinově bledá. Podíval se jí do očí a promluvil na ni s takovou něhou, jako by šeptal slova lásky milence. Byla dokonalá. Jeho Galatea. Božská, krásná Galatea. Kdyby jí bohové darovali život, byl by tím nejšťastnějším mužem na světě. Roztřásly se mu ruce, když si to uvědomil.
Pomoz mi, Afrodité. Já miluji.

Závěrečná poznámka: 

Předpokládám, že pověst o Pygmalionovi asi znáte...

Obrázek uživatele Layla TB

O božství Japonska

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji si téma č. 29 Rodná hrouda

Drabble: 

Ostrůvky vystupující z modrých vln. Čtyři hlavní hornaté útvary obklopené vodou. Japonsko. Země vycházejícího Slunce. Potomek bohů. Velká země četných ostrovů.

Izanami a Izanagi. Dva božské protějšky, jež se spojily a daly vzniknout pozemskému národu i bohům. Pár milující se až za hrob.

Zde počíná mýtus o božském původu japonského národa. Zde kořenní tvrzení, že šintoistou se může stát pouze Japonec. Rodná hrouda předurčila tento národ.

Izanagiho dcera Amaterasu poslala svého vnuka na zem vládnout. Stal se císařem a s ním vznikl rod odvozený přímo od bohů. Až do konce druhé světové, kdy se císař božství vzdává vyhlášením nové ústavy.

Závěrečná poznámka: 

Jen pár zajímavých faktů.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Byrokratické přehlédnutí

Fandom: 
Drabble: 

Khalid zemřel. Jeho ka opustilo tělo a vydalo se na pouť do podsvětí. Když konečně stanul před Anubisem, čekalo ho překvapení.
„Kde jsou váhy? Moje srdce…“
„Museli jsme se jich zbavit, ten krám jen zdržoval. Teď už vedeme jen písemné záznamy. Thote, sem s tím.“
Přejel očima po svitku papyru a hlasitě hvízdnul.
„Ammut, pojď, vem si ho!“
Khalid jen zařval, když ho nestvůra pozřela.
„Počkat, říkal jsi Khalid nebo Khaldum?“ zarazil se Thot.
Anubis se chvíli drbal za ušima ve snaze rozpomenout se.
„Já ti ani nevím. Ono to stejně bude jedno, podívej, kolik lidí dneska musíme ještě odbavit.“

Obrázek uživatele Keneu

Vyzpívané světy

Úvodní poznámka: 

Ehm. Melu z posledního.

Drabble: 

V hospodě na rozcestí vedli tři starci spor o vznik jejich světů.
„Ten můj vznikl ze zpěvu. Vyzpívali jsme si ho kdysi dávno pod Ilúvatarovou taktovkou. Byl jsem u toho.“
„Moment. Můj svět, můj druhý svět, ten kde jsem byl na návštěvě, ten který jsem pomohl založit, zkomplikovat i zachránit, ten přece taky vznikl ze zpěvu. Netušil jsem tehdy, že lvi dovedou zpívat. Vůbec jsem věděl málo."
„Ale kolegové, nehádejte se. Buďte rádi, že má ta vaše hrouda slov a příběhů takový pěkný počátek. V naší pozemské mytologii si musíme často vystačit s mrtvolou nějakého obra a jeho tělními tekutinami.“

Stránky

-A A +A