Pozorovala ho, jak tančil po střechách. Jeho bosé nohy kmitaly mezi hradbami a hvězdy ozařovaly jeho úsměv. Beze strachu z pádu, z výšky, která ho čekala byť při jediném klopýtnutí.
Nebál se, a tak se bála za něj.
Když konečně přiběhl do její postele, studené nohy na jejích lýtkách, zeptala se:
"Nebojíš se, že tě tvoji bohové opustí? Že spadneš a..."
"Nenechají mě v tom," zasmál se. "Až jednou ano, až jednou jejich přízeň ovadne nebo přilákám jejich hněv... Buď budu nahoře a v pořádku, nebo dole, a to už mi bude všechno jedno."
Ale co ti, které zanecháš? Neřekla.
