Rady zkušeného ďábla

Ty chvíle dlouhá, nekončící
když krátké slasti zmizejí
když smolně černé svědomí se
jak nezvaný host objeví
jen o tobě chci zpívat píseň
jen o tobě chci já teď pět
o tom, jak umíš lidi týrat
o tom, jak ničíš jejich svět

Nepřítel prý má pochopení
pro všechny lidské slabosti
prý upřímná mu stačí lítost
on všechno s láskou odpustí
dal lidem zvláštní rituály
a jde to prý i mimo ně
by povinnost jim lehčí byla
si slíbit: tohle víckrát ne

Však pacienti, cháska pyšná
od nás maj srdce z oceli
než říci si o odpuštění
jsou raděj znovu opilí

Drahá Dezinvektilo,

některé pojmy jsou mezi lidmi takříkajíc provařené, takže je musíš nenápadně zaonačit, jestliže chceš uspět. V tomto případě Ti navrhuji předložit pacientce princip „každému dám příležitost ukázat mi, že není hajzl“.
Pak ji třeba nenápadně upozorni, že někteří lidé, kteří jí v minulosti ublížili, měli modré vlasy. I když neodsoudí všechny a priori, bude najednou hodnotit každého modrovlasého, kterého potká. Vtip je v tom, že nakonec každý něčím zklame. Ale ona to neposoudí jako obyčejné lidské zklamání. Vezme jejich chování jako potvrzení, co jsou modrovlasí zač. A ještě si pogratuluje, že jim dala šanci.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Drahá Dezinvektilo,

přestaň už se ve svých dopisech zaobírat, jakou pacientce dohodit nejlepší kamarádku. Jistě, kamarádi jsou užiteční. Kamarádi dokážou pacienta pokoušet lépe než horda ďáblů. K čemu by se člověk nikdy nesnížil kvůli sobě, to ochotně udělá pro kamaráda. A ještě na sebe bude pyšný. I takovou odpornou vlastnost, jako je altruismus, dokážeme obrátit ve svůj prospěch.
Nebezpečí ovšem spočívá v tom, že to funguje i opačně. Přátelé nám nejednoho pacienta sebrali pod nosem. Nejlepší proto bude, když Tvá pacientka žádnou nejlepší kamarádku mít nebude.
Sama ale nezapomeň: Skutečného přítele vidíš, když hledíš do zrcadla.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Drahá Dezinvektilo,

v posledním dopise uvažuješ, jak svou pacientku přivést na co nejčernější myšlenky.
Chválím tvou snahu přiblížit ji k nám, ale nesmíš na to jít moc zhurta. Nesnaž se o absolutní cíle – tam vždycky hrozí, že se pacient vzchopí a unikne nám. Musíš být opatrnější. Nesnaž se ovlivnit, co vidí, ale kde (a kdy) to vidí. Co bylo, bylo ucházející. Co bude, bude skvělé. Co je, nestojí za nic. Tak se vždycky zklame, protože když růžová budoucnost nadejde, stává se z ní zcela normální přítomnost.
Nakonec ustrne v přesvědčení, že všechno jakžtakž dobré už bylo.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Drahá Dezinvektilo,

píšeš mi, že Tvá pacientka občas tráví douhé večery sledováním sociálních sítí. Toho se dá velmi dobře využít. Na internetu se lidé chovají zvláštně. Iluze anonymity a bezpečí je vybuzuje k neúměrné agresivitě.
Podle dispozic Tvé pacientky ji můžeš vést dvěma cestami:
Můžeš ji přesvědčit, že právě na internetu lidé odhalují své skutečné a celé já. Ať definitivně odsoudí nejen nenávistný komentář, ale i jeho původce.
Pokud je na to příliš smířlivá, zaměř se opačným směrem. Ať věří, že jde o prázdný exhibicionismus. Ať věří, že urážky a napadání jsou vlastně normální a neškodné.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Drahá Dezinvektilo,

velmi mě těší, že Ti budu moci v průběhu příštího měsíce vypomáhat svými radami. Pevně doufám, že Ti budou k užitku. Dostala jsi svůj první větší úkol, mladá ďáblice, tak hleď, abys jej správně splnila.
Protože v opačném případě by to mohl být také tvůj úkol poslední. To bych samozřejmě byl víc než nerad. Dodnes s lítostí vzpomínám na svého nešťastného synovce Tasemníka, který i přes veškerou mou péči brutálně selhal. Samozřejmě jsem se snažil za něj přimluvit. Jsme přece rodina, že. Bohužel, trestu stejně neunikl.
Ty se však neboj. Jsem tu pro Tebe.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Milý Tasemníku!
Tvůj pacient se pohybuje v kruhu: od poklesku k lítosti, k prosbě a odpuštění, k dalšímu pádu. Tento cyklus je nebezpečný jen zdánlivě. Radím ti, abys ho podporoval. Stačí drobné změny: ať se svou vinou zaobírá natolik, až ji pro uklidnění začne srovnávat s hříchy bližních. Ať lítost vystřídá pocit marnosti a lhostejnost. Ať úlevný pocit očištění vede k pýše a aroganci k těm, kteří klopýtají. Ať ho opakování poklesků ubíjí; pak bude náš.
Nepřítel totiž chce, aby se jeho děti pohybovaly po spirále; aby stále méně hleděly na sebe a více na Jeho milosrdenství. Takoví nám unikají.

„Pohleďte na hříšníka!“ zaburácel instruktor. Obrázek v prezentaci se přeměnil. Další alkoholik.
„Myslíte, že je náš?“
„Jasně,“ řekl Tasemník mimoděk.
„NE!“ seřval ho instruktor.
„Závislost je nám sama k ničemu, z toho se pak vysvlečou! Co musíme udělat?“
„Zbavit je naděje!“ vyhrkli všichni učni dohromady.
„Připomeneme mu, že babička má odložené peníze, půjde a vezme si je. A bude v čem?“
„Ve spirále!“
„Přesně tak! Bude ve spirále hříchu, a pak si bude myslet, že je hříchu už tolik, že už nemá co?“
„Naději!“
„Tasemníku, Tasemníku… Ty si na to vzpomeneš, až budeš mít své duše.“
Tasemník si pak vzpomněl.

Můj drahý Tasemníku,
jsem znechucen Tvou přetrvávající omezeností. Potenciál modernosti, a co vymyslíš? Kdo by potřeboval Nepřítele v době technického pokroku a lidských zázraků! Nepochybuj ani na vteřinu, můj milý synovče, že Nepřítel může k Tvému pacientovi promlouvat i skrze moderní vynálezy. Neútoč na pacientovu potřebu pomoci, útoč na jeho pýchu! Ta umožní pacienta zachránit před Nepřítelem. Řekni mu o čarodějnických procesech. Řekni mu o předražených odpustcích. Ptej se ho, zda se opravdu chce k něčemu takovému hlásit – v dnešní době! Zda nemá na to být lepší, zavrhnout všechno to barbarství. A dál se ozývej.
Líbě Tě Tvůj strýc
Zmarchrob