Rady zkušeného ďábla

Vážení hosté,

vítám vás na dnešní ochotnávce nejnovějšího ročníku našeho speciálního vína Temný farizej.
Dovoluji si přepokládat, že většina z vás alespoň tuší, jak a z čeho se toto víno vyrábí: z duší fanatických heretiků. Pravděpodobně ale nevíte, proč mu právě toto dodává obzvláštní jiskru. Je to prosté.
Hereze je, když se uždíbne kousíček pravdy a prohlásí za pravdu celou a úplnou. Fanatičtí heretici se vyznačují neuvěřitelnou nesnášenlivostí ke všemu, co není jejich kousíček pravdy.
Dokážete si představit ten neskutečný odpor, když takové duše slisujete dohromady? Převyšuje jej snad jen vzájemná přitažlivost – fanatik totiž nemůže existovat bez objektu své nenávisti.

Drahý Tasemníku!
Lidé hřeší neustále; jsou slabí, bez vůle, postrádají charakter. Nepřítel je však ustavičně zahrnuje ohavným světlem své milosti, což naši práci komplikuje. Navíc jim poskytl cestu, jak z osidel hříchu uniknout – naštěstí se nám daří tento fakt tajit.
Pro veliké hříšníky má lidstvo dokonce slabost. Někteří pijí ranní kávu z hrnků ozdobených portréty mužů, nad jejichž činy i peklo zbledlo (než začalo jásat).
Pro práci s hříchem existují dvě metody: podceňování a přeceňování. Druhá je zábavnější. Přesvědč pacienta, že jeho směšné hříšky jsou ohromné, seber mu naději na odpuštění a nápravu, a poté ho ponech napospas vlastní malomyslnosti.

Dezinvektilo,

nerad to přiznávám, ale tuhle radu jsem Ti asi měl dát hned na začátku.
Samozřejmě, že peklo funguje na principu „všichni společně proti pacientům, všichni mezi sebou proti všem“. Podrazy, intriky, manipulace, to vše se očekává, to vše je dovoleno. Jediné, co nás zajímá, je úspěch. A tady se skrývá háček: Kdo se příliš soustředí na politická manévrování, snadno zapomene, že má uložený nějaký úkol. Že na splnění toho úkolu záleží především.
Lidé prý říkávají, že Nepřítel odpouští vždy, člověk někdy, příroda nikdy.
Pochopitelně, příroda nemůže odpouštět, nemá vlastní vůli.
Ďáblové ji mají.
A neodpouští.
Nikdy.

Tvůj strýc Zmarchrob

Drahá Dezinvektilo,

Nepřítel se netají tím, že nemá rád pokrytce: lidi, kteří otevřeně nebo skrytě považují ostatní za horší a soudí je. Viz podobenství a farizeji a celníkovi.
Náš odbor pro masové ovlivňování však odvedl vynikající práci: farizeje a celníka zkřížil. Vypěstovali druh člověka, který řekne: „Podívej, Bože, nejsem svatej: piju, do kostela chodím jen na Vánoce a řvu na lidi. Dám ale krk na to, že tamhleten, o kterém vím najisto jen, že chodí do kostela pravidelně a dává příspěvky na dobročinnost, něco zaručeně skrývá, takže je to pokrytec a já mám právo ho nesnášet."

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Důvěrné

Odbor inspekce obdržel závažné informace svědčící o nestandardním až podezřelém chování pekelných pracovníků, na kterém mohou být zúčastněni nejen terénní pokušitelé, ale i úředníci středního či vyššího managementu. Informace je nezbytné bezodkladně prověřit, případně přijmout přísná opatření.
K provedení šetření se navrhuje zvláštní agent 66X6, který bude reportovat přímo prvnímu tajemníkovi kanceláře ředitele odboru inspekce.
Všechna průběžná i závěrečné hlášení je nutno zpracovat v příslušném stupni utajení. Vzhledem k tomu, že údajné jednání podezřelých osob je způsobilé způsobit peklu zvláště závažnou újmu, navrhuje se stupeň nejvyšší ve smyslu ust. § 66 odst. 6 pekelného direktiva č. 6/6666 Sb.

Drahá Dezinvektilo,

vlivem našeho působení irituje pacienty máloco tak jako dobří lidé. Nepředstavuj si ironii, mám opravdu na mysli ty, kteří svým životem dělají radost Nepříteli.
Pro námi zpracované pacienty jsou tito lidé nepříjemnou připomínkou, že být dobrým není privilegium světců, na které „běžný člověk“ nemá čas.
Naši pacienti napjatě očekávají chvíli, kdy dobří lidé zakolísají. A oni zakolísají, protože vůle je dobrá, tělo však slabé.
Pro naše pacienty je to ovšem důkaz, že dobro bylo lží, že "pravá" povaha „dobrých“ lidí je v jejich selhání. Jeden polibek budou soudit přísněji než celoživotní nevěry známého záletníka.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Drahá Dezinvektilo,

v historii jsme jako pokušitelé několikrát zaspali. Třeba před lety, když se objevila hvězda.
Kdybychom se tehdy opřeli do práce, lidé by vyprávěli, jak tři přivandrovalci z východu společně s tuláky z Nazaretu způsobili v Betlémě a okolí genocidu. Protože kdyby mudrci neřekli králi, kdyby Josef s Marií nešli zrovna do Betléma… Také by pěstouna a nepřítelorodičku nevpustili do Egypta, protože kdo přichází z míst, kde se vraždí, je možná vrah...
Lidé rádi zaměňují vinu, příčinu a souvýskyt.
Lidé rádi obviňují.
Kdybychom si tenkrát dali záležet, nakonec by z něčeho obvinili i tu hvězdu.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Drahá Dezinvektilo,

když uvažuješ, jak co nejlépe pokoušet svou pacientku, neměla bys opomenout jistou touhu, která se v určité podobě skrývá bez výjimky v každém člověku: touhu po svobodě. Lidské představy o svobodě jsou často roztomile zábavné – cválající divoký lichokopytník s větrem rozcuchanými žíněmi. Velmi si jí však cení, natolik, že jsou si sami před sebou ochotni leccos omluvit, když cílem je svoboda – surově zpřetrhané vztahy, nesplněné sliby, opuštěné povinnosti, zasazené rány. Vše je povoleno, když svoboda je konečným cílem.
Velmi trefně to vyjádřil jistý libanonský pisálek: i sama touha po hledání svobody se stane jhem.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Drahá Dezinvektilo,

jestli je v pekle odbor, který se může pochlubit opravdu skvělými výsledky, je to Odbor lingvistiky a jazykových asociací. Přišli mimo jiné na to, že kromě degradace významu pozitivních slov je také účinné přesvědčit pacienty, že určitý pojem má neodmyslitelného společníka.
Vhodným příkladem je „odpustit a zapomenout“. Nevěřila bys, kolik lidí (kromě toho, že mají dost pomýlenou představu o podstatě a smyslu odpuštění) si myslí, že odpustit znamená nutně i zapomenout, resp. že bez zapomenutí není odpuštění úplné. A protože zapomenout na ránu se jim zdá hloupé, brzy považují za stejně hloupé i odpouštění.

Tvůj milující strýc Zmarchrob