Groove (originální fandom)

„Andrewe, ty jsi jeden z nejlepších tanečníků disco.“

Ne, to nepronášela malá brunetka, kterou se pokoušel okouzlit svými elegantními pohyby před chvílí.

Takhle se snažil namotivovat před zrcadlem na toaletách, aby se vrátil zpátky na parket. Chtěl se otočit a jít domů. Už měl toho všeho až po krk. Hlučná hudba a míhající se světla. Košile, která se mu začínala lepit na tělo.

Vlastně se měl spíš učit, po víkendu ho čekala zkouška. Ale kamarádi ho přemluvili. Pár piv znělo líp než biflovat se nemoci hospodářských zvířat.

Nabral si do dlaní studenou vodu a namočil v ní obličej. Mnohem lepší.

„...slyšel jsem, že ten zlatej mravenec ti zaleze přes ucho až do hlavy a začne tě zevnitř ovládat. Všechny tvoje myšlenky.“

„A proč zrovna mravenec? Proč to nemůže být něco jiného?“

Seděl ve zpovědnici a naslouchal muži. Místo svých hříchů mu barvitě popisoval nebezpečí, které údajně brzy zasáhne jejich městečko.

„Měli bychom se připravit, ještě než to sem přijde. Pak už se totiž nezachráníme.“

Jeho tón nabíral na intenzitě, jako kdyby snad byla horda zlatých mravenců za dveřmi.

„Zezlátnou ti i oči.”

Docela by tomu i věřil, jen kdyby ten muž nedržel láhev s kořalkou a nebyla zrovna sobota večer.

Seděla na lavičce, opírala se zády o dřevěnou desku a hleděla před sebe. Nabízel se jí výhled na rozlehlou louku i na les. Všechny ty uklidňující odstíny zelené a hnědé, šišky vedle listů, modré nebe s několika mráčky.

Zavřela oči a zhluboka se nadechla. Na chvíli se rozplynuly všechny ty starosti a povinnosti, které na ni doma čekaly. Nevyprané prádlo? Neuvařená večeře? Neumyté nádobí? Puf! Nic neexistovalo.

Zevnitř kočárku se začal ozývat pláč, který rychle nabíral na intenzitě.

Povzdychla si.

„No jo...Hugo...pojedeme zpátky.“

Naposledy se podívala na ten výhled, zvedla se a vydala s kočárkem na zpáteční cestu.