Groove (originální fandom)

Pohledem přejela prázdnou šatní skříň, stůl i několik poliček. Zely prázdnotou. 

Všechno měla sbaleno ve dvou kufrech, co byly položené na zemi.

A máš tam kde bydlet, Emmo? 

Nechceš si to rozmyslet? 

Copak je ti tu s náma špatně? 

Co když se tam neuchytíš?

V hlavě jí zněly znepokojivé otázky od otce a obou bratrů. 

Všechny si je položila už před několika měsíci sama. 

Ale teď měla jasno, jako snad nikdy. 

Stěhovala se do malého městečka v severním Irsku. 

Groove. 

Tam se nemohlo nic pokazit. Určitě se jí tam bude líbit. Místo pro pekárnu měla, dokonce i dům. 

Vykročila pravou.

Společně dojdou po cestě na kraj jezera. Vytáhne deku a rozprostře ji na trávu. 

Ani prut, kyblík a lahvička s krmením mu samozřejmě nechybí. 

"Teď musíme navázat háček na prut. Koukej...takhle."

Poctivě vysvětluje krok za krokem. 

"Teď si připravíme návnadu."

Otevře lahvičku a nabere jednu kroutící se žížalu. Umístí ji rychle na háček a obrátí hlavu ke svému doprovodu. 

"A teď je čas nahodit." 

Mrkne se spikleneckým úsměvem a švihne prutem, aby se háček dostal co nejdál od břehu. 

A pak už jen sedí, i když ne potichu. Velmi často se vedle něj ozve dětský hlásek. 

"Dědečku, už berou?"

Popocházel po místnosti a rozhlížel se kolem sebe, jakoby něco hledal. 

Došel ke stolu, postupně bral do ruky jednu knížku za druhou. Nadzvedl haldu papírů, posunul vázičku. 

"Kde mám brýle? Kam jsem si je jenom dal?"

Přešel do obývacího pokoje a jeho pohled neustále přejížděl z konferenčního stolku na poličky s knihami. 

Čím dál, tím víc se mračil. 

Dokonce se zašel podívat i do kostela, do zpovědnice. Ale kromě hrníčku od čaje v ní nic nenašel. 

Konečně mu jeho ruka vystřelila k vlasům. Nahmátl obroučky a vítězoslavně se usmál. Konečně našel svoje ztracené brýle. 

Sem já to ale hlava děravá.

Včelař Sam seděl na lavičce před svým domkem, pozoroval včely, jak poletují kolem úlů a sedají na květiny, kterých byla v zahradě spousta. Vzpomínal na setkání se svým bratrem a uvažoval, kde nechal svůj královský plášť. Naposledy ho přeci měl právě při tom setkání, ale kde to bylo? To netušil. 

V hlavě si procházel všechny místa, kde se v poslední době nacházel. Kostel, psychiatrická léčebna, knihovna, vinařství a veterina, kde se zapovídal s mladou pomocnicí Annou. Ale nedokázal si vybavit, že by si ho někde sundal. 

Nakonec se podíval na sebe a zjistil, že ho má celou dobu na sobě. 

Když se Andrew zašel podívat za novou majitelkou koňských stájí, povykládala mu Charlotte o svém snu rozšířit chov o nějaká domácí zvířata. Chtěla tu mít slepice, kozy i krávu. 

Zbývalo jí jen postavit pro ně obydlí. 

Nerada něco odkládala, s přípravami začala hned.

Sehnal v Groove řemeslníka, který jí za menší poplatek pomohl se stavbou chlívku pro kozy, jednoduché stáje pro krávu, ale kurník - ten si chtěla postavit Lottka sama. 

Sice jí to trvalo dvakrát tolik času, než Liamovi, ale mohla být na sebe pyšná. 

První snáška vajíček byla sice slabá, ale zanedlouho už patřila mezi dodavatele pro celé město. 

A potom Emma z pračky vytáhla další ponožku. Tmavě modrou, která na sobě měla vyšitý obrázek bílé sovy. 

Takovou, která se nehodila k žádné jiné ponožce, která před ní ležela na zemi. 

Měla je pěkně vyskládané na zemi, aby nic nepřehlédla. 

Bylo tam několik šedých, odlišné velikosti. 

Černá se zelenými puntíky. Zelená s černými puntíky. Bílá s černými a zelenými puntíky. 

Několik růžových, které k sobě nepasovaly. 

Měla už celý koš ponožek, které se k sobě nehodily. Prolezla celý dům, ale nemohla najít žádnou, která by vytvořila dvojici. 

S rezignovaným vzdychnutím přidala tmavě modrou ponožku do koše k těm dalším. 

Když byla poprvé těhotná, slýchávala naprosto zbytečný věty. Od kamarádů i lékařů, od starších paní na náměstí. Některé jí to přišly říct přímo do pekařství.

"Neměla byste nad tím tolik přemýšlet."
"Musíte být v klidu."
"Měla by ses vyspat do zásoby, po porodu nebudeš mít čas."
"Máte velký břicho, nečekáte náhodou dvojčata?"

Bohužel to nepřestalo ani po porodu. 

"Spěte tehdy, když spí dítě."
"Nemůžete ho pořád nosit."
"Nemějte ho tak dlouho u prsu, dělá si z vás dudlík."
"Nech to taky někdy vybrečet, nesmíš za ním pokaždé hned letět."

Ocenila kastrůlek horké slepičí polévky, kterou jí donesla Meredith. Beze slov.

Jakmile se otevřela v Groove cukrárna s kavárnou, brala ji jako konkurenci. 

Kdo doteď pekl narozeninové dorty celému městečku? Ke komu chodili lidi na tartaletky a levandulové sušenky? Aha! 

Odjakživa měla slabou vůli, tak se jednoho dne vydala na kontrolu, kterou maskovala přátelskou návštěvou. 

Sundala si kabát a sedla si ke stolečku. 

Hm, možná mi tu chybí nějaká dekorace...kytka ve vázičce.

"Dobré odpoledne, Aisling." 

Pronášela medovým hláskem a doprovázela to úsměvem, ve kterém by pouze její nejbližší odhalili přetvářku. 

"Dala bych si jeden dýňový muffin a kávu se šlehačkou." 

Dýňová příchuť v prosinci?

"Omlouvám se, ale káva došla."

COŽE? 

Olalá, pro dnešek má padla! Zabouchne knihu výpůjček, zvedne ze židle a posbírá si všechny svoje věci...hlavně termosku s kávou. Sebere ji ze stolku v knihovně a šupne zpátky do kabelky. Zítra ráno ji zase bude potřebovat. 

Zbývá ještě závěrečná kontrola. 

Pohledem přejede po ztichlé místnosti. Všechny regály - v pořádku. Knihy v nich - seřazené. Odškrtává si jednotlivé kolonky ve svém imaginárním notýsku. 

Zastaví se až u pohovky v rohu. Jak mohla přehlédnout, že tam stále někdo sedí? 

"Haló? Knihovna už zavírá." 

Ale čtenář sedí dál, jako by neslyšel.  

"Slyšíte mě?"

Konečně zvedne hlavu. 

Nejspíš ji čeká ještě jedna výpůjčka.