Raxin z Kozlova

„Mami, jak byla vlastně tvoje prabába Urfana očarovaná?“
„Inu, pomohla skřítkovi tonoucímu v bažině. On jí slíbil, že se bohatě a šťastně provdá. Týden nato se jí začal dvořit králův rádce.“
„Ale tím to neskončilo, že?“
„Neskončilo, kouzlo funguje nejmíň po dvacet generací: na dcery a dcery dcer… Jako by to bylo včera, když mě požádal o ruku největší štramák Kozlova, samotný arcimagus!“

O tři sta padesát let později.
„Mami, mám dojem, že kouzlo vyprchalo.“
„Mistr tesař sice není starosta, ale bohatý je. Nejsi s ním spokojená?“
„Jsem. Ale mojí dceři Bereně se od včerejška dvoří největší povaleč ve městě.“

Do Dračího spáru vkulhal satyr. Měl ulomený jeden roh těsně nad uhlovými kadeřemi.
Raxin spráskl ruce. „Černohlávku! Ty vypadáš!“
„Natoč mi pořádnej korbel, Bryne,“ poručil satyr hostinskému. Posadil se. „Na náš palouk přišla nová dryáda. Javořinka. Jmenuje se Filanka. Taková křehká a krásná plašulka…“
Zasnil se. Když před ním přistálo pivo, řádně si přihnul.
„Dobré pivo. No, víš, že tam na palouku máme jedinej javor.“
„A jé. Hned vedle Lájina dubu.“
„Přesně. Pustily se do sebe pořádně. Mlátily haluzema, ječely, až padalo listí. Musel jsem zasáhnout… No, teď už je dobře. Roh mi doroste. Ale Lája mi dluží novou flétnu.“

Mohutné zabušení na dveře obchodu. Dovnitř se vřítil muž jako velká voda.
„Rytíř Benemus,“ vyhrkl a poškrábal se na předloktí. „Mám tuhle vyrážku. Byl jsem všude, u bylinkářek, magusů, zaříkávačů. Nic nepomáhá.“
„Ukažte.“ Raxin ho uchopil za ruku. Vyrážka měnila odstíny: okrová, brčálová, nachová. Ametyst na Raxinově náramku se rozzářil. Raxin zkontroloval svůj palec; dopoledne si zadřel třísku. Po ráně ani stopy. „Vy jste se řízl nebo něco…“
„Trn molocha. Ale vyléčil…“
„Předávkování léčivým lektvarem. Tady. Šťáva ze stříbrničky, čtyři brazely prosím. A ještě kus borové kůry. Až zase budete mít chuť léčit banální zranění lektvary, místo toho pořádně žvýkejte.“