Ne zas tak krutá realita

Zná to každá matka.
Uložíš dítě; 
ještě jednu pohádku, mamí mě se chce čůrat, mám žízeň, 
S trochou štěstí po čtvrt hodině je dítě v limbu. 

Rychle se osprchovat a zapadnout do postele,
s lítostí se podíváš na knížku na nočním stolku, 
ale víš, že nevydržíš ani první odstavec. 
Než myšlenka odezní, usínáš.
Jdeš rušnou ulicí, náklaďák za náklaďákem, z jedné strany vrakoviště, z druhé palmy a písek.
Nedivíš se, jen čekáš, až proud aut přestane, abys vyrazila do léta. 

Najednou do snu pronikne tiché vrznutí,
v polospánku se modlíš, ať se ti to zdá.
Marně.
"Mami ,mě bolí bříško."