Monty Python a Svatý Grál

Aha, tak tady život definitivně vyprchal.
Na lesní cestě leží lidské tělo. Tedy většina jeho částí. Hlava a trup to ještě táhnou spolu, končetiny se zřejmě vydaly na výlet. Dvě nohy, ruka, kde je ta druhá?
Jo, tamhle v keři.
Rozklad ještě nezačal, ale krev už se do země vsákla. Napadá mě asi tak pět literárních postav, které by podle těchto indicií dokázaly přesně určit dobu smrti, ale já mezi ně opravdu nepatřím.
Já jdu jen tak kolem a nemám takové to puzení začít hned pátrat.
Takže prostě zamířím dál.
Žádný problém.
Mrtvola otevře oči a vycení zuby.
„Nikdo neprojde!“

Ron přichvátal splavený, vlasy na čele měl slepené, uši celé rudé, hábit napůl vlekl za sebou.
„Hagrid si pořídil nového mazlíčka a není to nebezpečné monstrum!“
Harry nadzvedl obočí. Vzpomínal si na celou řadu Hagridových „roztomilých“ zvířátek - lidožravého pavouka, obřího tříhlavého psa, nebezpečného draka, „užitečné“ třaskavé skvorejše… Ať už kdy Hagrid pečoval o cokoliv, vždycky to dopadlo stejně.
Odpoledne zamířili všichni tři do Hagridovy chýše. Na stole ležela obří velikonoční kraslice. Ron zářil, Harry si oddechl. Jen Hermiona měla v očích děs a rty zkřivila přesně jako profesorka McGonagallová.
„Víte vy vůbec, co to je? To je kukla bílého králíčka…“

"Svoz mrtvóóól! Svoz mrtvóóól!"
K vozíku se nenápadně přichomýtl podezřele vypadající chlapík, který za sebou táhl tělo staříka. Bez viditelnějšího úsilí hodil svůj náklad na kárku.
"Tady máte jednoho."
"Ale já nejsem mrtvý!" ozvalo se z vozíku.
Tak počkat, zarazil se mnich. Tohle mi něco připomíná.
"Děje se něco?"
"Ale ne, jen mám ten pocit, že tohle už jsem někdy zažil... jak se tomu říká?"
"Déja vu?"
"Nejspíše ano."
"Takže vy jste tohle už někdy dřív zažil."
"Už to tak vypadá."
"A co jste tehdy udělal?"
Mnich zaváhal. Pak vzal protestujícího staříka lopatou přes hlavu. Ticho.
"Ano, to bude ono."

"Sralbotko! Posero! Vrať se! Není po všem! Nejsem mrtvý!"
Bylo to jasné, kontumačně vyhrál. Rád by si spokojeně poskočil a zatleskal, ale jaksi to nešlo a tak jen pokrčil rameny a velice nechlapsky zajuchal.
Dovrtěl se ke svému stanu, setřásl si z hlavy přilbici, vzal do úst křídu a udělal si další čárku na tabuli. Byl to dobrý týden, snad to vydrží, pravda, měl trošku handicap, ale za to byl zkušenější.
Sklonil se, vzal do zubů meč a dovrtěl se zpět k mostu.
"Nikdo neprojde!" zavolal na blížícího se rytíře klepajícího ořechy.
Ten hulvát, bezpáteřný zbabělec a sketa... ho překročil.