Hlídka

„Nemám zájem,“ odpovídám.
Určitě se usmívá. Doufám, že řekne, na které baště ho najdu, až se rozmyslím, a zmizí a nechá mě na pokoji.
„To nebyla otázka,“ řekne místo toho.
Oka mžik a jsem jinde.
Proti mně stojí muž. Nemluvně, dítě, chlapec, třicátník, padesátník, stařec a prach zároveň.
„Nedívej se na mě.“
Poslechnu.
On si povzdechne. „Neměla bys nás vůbec vidět. Žijeme mimo čas.“
„Kdo…?“ vypadne ze mě.
„Hlídám tohle město. On si začal hledat jiné cíle. Stáhl tě do mezery v čase.“
„Proč?“
„Města nám dávají sílu. Jemu už ne.“
„Můžete mě dostat zpátky?“
Smutně zavrtí hlavou. „Nevím jak.“