Pán prstenů

Jednoduchá zakázka. Trochu delší trasa, pravda, ale zase tím lukrativnější a s expresním příplatkem. Jen dva pasažéři.
A zpáteční, takže pěkně za dvojnásobek. Každý by to vzal.
Jenomže ne, brácha do toho se mnou nejde. A to jen proto, že v závěrečné části máme trochu ztížený terén.
„Trochu ztížený," nasupil se. Nebo vlastně naorlil. „To myslíš ty šílené turbulence, z kterých vždycky zvracím, nevyzpytatelné proudy nad rozpálenou pouští a nulovou viditelnost kvůli sopečnému popelu? Promiň, Gwaihire, nehodlám se rozplácnout někde o úbočí nebo zabloudit a nechat se sestřelit. Do Mordoru neletím. Ať jdou pěšky."
Brácho, ty nejsi Landroval, ale Landrover.

Už se smrákalo, když Růžena už asi podesáté vyhlédla z okna. Louky se černaly proti večerní obloze.
Zhluboka se nadechla studeného vzduchu. Jak pozorně sledovala západní obzor, nad sadem přeletěly divoké kačeny. Bylo šestého října. Její muž byl pryč už dva týdny, ale ona byla rozhodnutá, že i dnes počká s večeří ještě chvilku.
Malinká dceruška v kolébce zabroukala, a tak Růžena přeslechla zafrkání poníka i kroky. Ale když se ozvalo zaklepání, věděla, že přišel.
Vtáhla svého muže dovnitř, posadila ho do jeho křesla a do klína mu položila malou Elanor.
Sam se zhluboka nadechl. "Tak jsem se vrátil," řekl.

Nesnáším časové paradoxy, zaprskala Hermiona. Vynořila se ze smyčky, ve které se vrátila za samu sebe, vyzvedla Prsten v Mlžných horách, kam ho umístila po vylovení z Anduiny, a hodila ho zpátky do řeky, kde byl původně.

Sama si za to můžeš… Kdybys mě poslechla… ozval se jí v hlavě druhý, pokušitelský hlásek.
Kuš! To už jsme probrali! okřikla ho (se).
Takže Gluma necháš napospas? Vždycky ti ho bylo líto, vzpomínáš?
Samozřejmě. Proto jsem ho chtěla zachránit. Dopadlo to katastrofálně. Podcenila jsem, jak důkladně měl Tolkien celý příběh promyšlený. Změníš jednu věc a vše se zhroutí jako domeček z karet.

"Když náš plán nevyjde, tak Legolas prostě vyleze nahoru na věž a shodí to velké oko dolů," zavtipkoval Gimli.
"Už jsem říkal vícekrát, to ohnivé oko je pouze manifestace jeho vůle," povzdechl Gandalf. "Sauron má materiální tělo, které dlí ve věži."
"Tím lépe! Bude se snadněji defenestrovat*!" zvolal Legolas. "Gandalfe, ty sám si říkal, že Balrog neměl křídla a Sauron je ze stejného zla."
"Lítaj akorát nazgúlové na těch potvorách. Proto jsi taky zamítnul orlí letku, Gandalfe!"
"Pánové... že vy jste požili příliš dýmkového koření od hobitů?"
Trpaslík i elf se zahihňali. "A co třeba hodit prsten do hory katapultem?"

Popisy v knihách by měly být přesnější, pomyslela si Hermiona, když se vynořila, prskajíc vodu, z řeky nejméně podesáté. Navíc se píše, že Prsten chce být nalezen. Tak ať se ukáže!
Možná nechce být nalezen tebou… napovídal vnitřní hlásek.
Nemůžu riskovat a počkat, až ho najde Déagol, nebo… hůř… Sméagol. Podle všeho na něj začal působit okamžitě.
Počátek všech problémů leží tady. Najdu ten pitomý Prsten a zajistím, aby se dostal rovnou k Bilbovi. Ten si s ním poradí. Nebude žádný ubohý, zmrzačený, zlý Glum. Zůstane radostným Sméagolem.
Pár dalších ponorů. Pak vykulila oči. A co třeba:
„Accio Prsten moci!“

Vody ses nikdy nebál. Byla přívětivá, chladící, vlnky skákaly mezi kameny a zpívaly svou píseň. Nebylo nic jednoduššího, než si chytit rybičku, udělat si ohýnek...
Tyhle hlubiny jsou tiché. Čekají jako otevřený chřtán, temné stejně jako jeskyně kolem tebe. Občas ve stojaté vodě zachytíš pohyb. Ryby bílé jako sníh, bez očí.
Tvoje ruka se natáhne. Máš dost velký hlad? Nikde žádné dřevo, žádné křesadlo pro založení ohně. Zakousneš se do stříbrných šupin?
Už není cesty zpět. Slunce venku neúprosně pálí tvou bledou kůži.
Jediné, co ti zbývá, jsou syrové ryby v černočerné tmě.
A On. Tvůj miláček. Nikdy tě neopustí.

Jaký má královna Rohanu příbuzenský vztah s Gondorem?
a) žádný
b) je sestřenicí správce Faramira
c) je neteř krále Elessara

Jak se jmenuje babička královny Arwen?
a) Galadriel
b) Elwing
c) Idril

Vyjmenujte alespoň tři jména, pod kterými vystupoval nás král Elessar!

Kdo dal Barahirovi slavný prsten, symbol královské rodiny?
a) Finrod, elfský král
b) Bregor, jeho otec
c) Fingolfin, elfský král

Kde je dle našeho krále pivo vždycky dobré?
a) v Utopené kryse
b) U Skákavého poníka
c) v Roklince

Jak se jmenuje dvorní dáma královny Arwen?
a) Lothíriel
b) Ioreth
c) Elanor

Kolik bylo prstenů moci? (uveďte číslo)

Samova zahrada se na jaře celá oblékla do slavnostního hávu. Elanor s kamarádkami zdobily stromy mašlemi a na hladinu jezírka pokládaly hlavičky narcisů a věnečky z modřinců.
Mládenci nosili ve vědrech vodu z potoka, která voněla čerstvě roztátým sněhem.
Stoly postavené kolem jabloně se prohýbaly pod spoustou dobrot.
Zdáli se ozýval smích dětí, které běžely hlavní silnicí a nadšeně volaly: „Už jde!"
A skutečně se za obzorem objevil obrovský strom. Z počátku se jej hobiti báli, pak se začali bát, že si odvede svou ženu s sebou do lesů, ale vypadalo to, že to takto Stromovousovi i jeho ženě vyhovuje.

"Já ti nevím, Urgbragu, je to fakt ono?" prohlásil nejistě skřet Gorbag ke svému kolegovi, zatímco společně zkoumali nákres nové sauronovi zakázky.
"Poručil si to Temný pán osobně," pokrčil rameny Urgbrag. "Prostě uděláme hooooodně dlouhý ostří, no a bude jich asi stovka."
"Ale k čemu? Proč potřebuje tuhle parádu na zničení světa lidí?" nedal se odbýt Gorbag.
"Chce po těch staletích prostě změnu. Má pocit, že řasy mu dodají šmrnc. A taky si nechává dělat víčko. Dovedeš si představit, jaký to je staletí nemrknout?"
"No, stejně si myslím, že lepit si na oko řasy v JEHO věku je trochu výstřední."

To jsme my hobiti, co spolu mluvíme, totiž já, Pytlík Frodo, Bral Peregrin řečený Pipin a Křepelka z chudobince, vyrazili na cestu. Jelikož nás však zmerčili jacísi Černí jezdci, od kterýchž nic dobrého vpraudě nekoukalo, jeli jsme skrz Starý hvozd, kterýžto jest považován za velmi nebezpečný, nicméně my Brandorádi tamtudy občas chodíme. A jak jsme jeli porád pryč, uďálo se moc horko a chtělo se nám spát, pročež Bral Pipin poudal, že vynalezl báječný úkryt v kmeni staré vrby. Načež nás ta vrba uvěznila uvnitř, jelikož byla moc zlá. Naštěstí jsme byli zachráněni a nýčko už si dáváme větší pozor.