Dekameron 1776

Letošní předsevzetí napsat sérii sice skončilo spíše jako několik volně provázaných epizod než jako seriál, ale o to více odpovídá vybranému titulu.
Souhrnné vydání v PDF můžete stáhnout zde:

DEKAMERON 1776

Za ilustrace opět děkuji @john_in_london.

Vzhledem k obsahu lehkého erotického dusna doporučuji přístupnost 15+

Seděl pod jabloní a skládal k sobě kousky papíru, jako kdyby se pokoušel složit zpátky opadaný květ. Symbol křehké pomíjivosti. Symbol nového začátku.
"Řeknu ti ho slovo od slova," navrhla. Jinou omluvu neměla.
"Přišla ses rozloučit?"
"Přišla jsem se pomilovat pod kvetoucími stromy," vysvětlila. "Akorát jsem přišla o dva měsíce pozdě."
"Tak dlouho bych nečekal," zalhal.
Klekla si k němu a zpod prstů mu brala dílek roztrhaného dopisu za dílkem. Mačkala je do kuličky, která se jarnímu květu podobala mnohem víc.
"Budu ti psát každý den," řekla pohnutě, jako by říkala tu druhou očividnou věc. "Jemu už nenapíšu ani řádku."

Každý tu hru hrával. Chodili na tržišti od stánku ke stánku a z každého pultu si vybrali jednu věc, kterou by si byli bývali koupili, kdyby měli za co.
Parta otrhaných bosých kluků, věčně hladových a s kruhy pod očima. Karibské slunce je opálilo do odstínů od nazlátlého cukru po nejčernější melasu. Byli ještě příliš malí a neviděli, že to nejsou odstíny jednoho spektra, ale přísně vymezené kategorie.
Každý tu hru hrával. Pokaždé končili u přístavu, na trhu, pro který měli jiná pravidla. Prohlíželi si korzující kupce, námořníky a dámy a vybírali si každý jednoho, který by mohl koupit je.

"Byla jste odhalena," zašeptal jí francouzsky a do klína jí položil dopis.
Na Theodosiině tváři se vystřídal úžas, vztek a nejistota.
Lafayette se posadil do protější lenošky a pomalu vysvětloval: "Aaron má ve zvyku, zakládat si korespondenci do knih, Washington na ni má brašnu, vy, ma chérie, nosíte dopisy u sebe, dokud je nedáte přímo kurýrovi. Říkal jsem si, pročpak? Povězte..."
"Čekáte doznání?"
"Non, čekal bych lítost."
Převrátila list v ruce: "Pořád je to můj manžel a pořád ještě tu válku nemusíte vyhrát."
"Aarronovi to zlomí srdce," varoval ji.
Přetrhla dopis a zahodila ho: "Ne, pokud mu o tom neřeknete."

Laurens nechápal, co dělá paní domu v jeho pokoji. Neupravená, s horečnatě planoucíma očima.
"Jestli jste přišla hřešit, jste na špatné adrese."
"Naopak, přišla jsem vás spasit," pronesla tajemně.
Ukázala mu dlaň, na které ležel paprsek světla. Ne, musel to být odraz měsíce na skle. Nebo?
"To je moje!"
Zachytil jen vzduch. Tajuplný předmět se roztříštil o zeď krbu a stříbřití hadi zmizeli ve škvírách mezi planoucími poleny.
"Manžel sloužil v Západní Indii, znám jejich magii a bezmoc znám taky," vysvětlila Theodosia a štíhlými prsty si zakryla jizvu na čele. "Ale nikdo nestojí za to, abyste kvůli němu prodal duši."

Předrahá přítelkyně,
obavy, že bych Ti cokoliv tajila, nejsou zcela na místě. Ačoliv nemohu konkurovat tvým magickým májovým požitkům s začerněno, věř, že ani mí hosté věru nejsou neužiteční.
Předně, podplukovník Burr. Nedostatek zkušeností vyvažuje trpělivostí k učení. Přesto od něj upřednostňuji to, co předchází a co následuje.
Plukovník Hamilton je přirozený talent, ale rád na to hřeší. Je nedůsledný a ukvapený.
Generálmajor Lafayette představuje zklamání. Nikoliv, má milá, nešlo o přehnaná očekávání, ale ještě teď mě všechno bolí pro jeho nemotornost.
Překvapivým vítězem je tak generál Washington, zkušený, trénovaný, zralý muž s pohlcujícím smyslem pro rytmus.
Vždy tvá
T.

"Byla to Severní Karolína, kdo vyškrtl abolici otroctví z Deklarace!" připomněl Burr.
"Říká chlápek z Jersey, líhně bezzásadových pokrytců," vrátil mu urážku Laurens.
"New York se zdržuje, zdvořile," vyhnul se Hamilton zavlečení do sporu.
"Pokrytec? Není tvůj táta největší exportér v Americe? Ženy, muži a děti. Na plantáž, do dílny nebo do domu. Slibní a zdraví. Přímo ze Západního pobřeží?"
Lafayette skočil po Lurensovi, než stihl reagovat.
"Aarone, co je s tebou?" divil se Alexander.
Do salonu vešla zjevně podrážděná Theodosia: "Nemůžete se ztišit? Bolí mě hlava."
Nedokázali zadržet smích, přesto Burr nezrudl a opustil místnost s relativně důstojným výrazem.

"Takhle velká, hrozně přítulná," popisoval generál Lee. "Jmenuje se Juno."
"Vážně jsme ji neviděli," odpověděl mu Hamilton, zatímco Laurens se tvářil, jako by ji nedávno povečeřeli.
Když je Lee opustil se zlomeným výrazem, začali otázku řešit vážněji.
"Vsadím se, že ho zakousl Steubenův chrt."
"Nebo ta Washingtonova dalmatinka."
"Moment, ta pečínka... Burre, neříkala Theo něco o čerstvém záhonku?"
"Ne. A kdyby... Proč zakopávat něco, co se dá ještě třikrát vyvařit."
"Aarone! Quebec je zakázané téma! Jednou provždy."
Nakonec byla postrádaná pomeranianka objevena v kuchyni vedle kola a soustavy převodů. Paní domu ale odpřísáhla, že nevydala žádné příkazy k mechanizaci rožně.

"Pardon, je suis désolé," omlouval se Lafayette rozpačitě.
"Máš proč," dobíral si ho Laurens. "Jestli jsi mu nenávratně poškodil profil, Eliza už ho třeba nebude chtít."
Burr si odfrkl: "Aspoň sochaři ušetří na mramoru."
"Velký nos velkého ducha značí," oponoval Hamilton, zatímco si ze jmenovaného rysu tváře otíral krev.
A Laurens ještě přisadil: "Nedělej se, všichni víme, že ty si zase zakládáš na své bradě."
"Kterou mi ale žádný splašený Francouz neurazí dveřmi. Zatímco jistě přijdu o zbytky vlasů, mračení mi skřiví obočí a nos něčí levý hák, moje důstojně modelovaná brada se bude vyjímat ještě na mé posmrtné masce..."