Moje články

Loď Marine Sulphur Qeen si razila svou cestu vlnami oceánu. Přestože šlo o nákladní plavidlo, tentokrát měla i jednoho neobvyklého pasažéra. Byl jím Jonathan Talon, odborník na paranormální jevy, který právě dával kapitánovi každodenní přednášku o svém poslání.

"A to jsou asi všechny možnosti, co se mohlo stát s letkou 19. No a pak je tu loď Cyclops..."

"Která zmizela 1918, dyť já vím!" zavrčel kapitán.

"Přesně tak! Ale však já tomu přijdu na kloub!"

"No jasně...," odplivl si kapitán znuděně přes zábradlí.

"Ehm... kapitáne?" ozval se kormidelník. "Ty přístroje dělaj něco divnýho. Asi byste se na to měl mrknout."

Slunce zapadalo a zalévalo krajinu pokrytou olivovníky, cypřiši a keříky zlatým sluncem.
Na zdi staré pevnosti upravené na základnu obnovených templářů seděli proti sobě opření ve výčnělku cimbuří dva muži.
Už se stihli po dlouhém a náročném putování dát ošetřit a najíst. Voda na sprchu nebyla, stejně jako čisté oblečení.
Pedro nabídl Crevanovi cigaretu, Crevan Pedrovi nalil víno do hrnku.

"Víš Crevane, co je tvoje největší klika?"
"Žes skočil za mnou?" obrátil Crevan oči v sloup.
"Ne," odvětil Pedro a potáhl z cigarety.
"Že jsi toho v turbanu trefil na první ránu. Kdybys ho minul, tak bych tě fakt zabil."

Turisté se hrnou ven z autobusu. 1001 fotek pouště můžou doplnit 100 selfíčky s beduínem!

Vysoký muž v tmavém hávu s typickým šátkem kolem hlavy se tyčí proti dunám a modrému nebi jako pomník dávné říše.

Turisté se nahrnou k němu, rukama, nohama a angličtinou pro cizince "Photo sir, ok?" se snaží vykomunikovat svůj záměr. Pak už se u něj střídají a mobily cvakají.

Na závěr mu jedna žena vtiskne balíček sušenek a gumiček do vlasů.

Pak autobus zase odjíždí.

Beduín Crevan chvíli netečně stojí. No, vyrazím zpátky na bázi. Tenhle watchpost je evidentně propálenej, a vykročí pro svůj Jeep.

"Hele, co tam děláš? Běž dolů."

Ne

"Říkám běž z toho stolku, lotře!"

Ne...

"Jo a ty máš jako kořist? Tak to ne. Pusť ten řetízek."

Ne, to je teď moje. Vidíš? Ležím na tom, tak je to moje!

"Hele, já tě shodím."

Ne, to si nedovolíš!

"No tak! Ok, já se s tebou nebudu bavit a prostě ti ten řetízek vezmu a shodím tě dolů. Šanci jsi měl."

Dobře, jak myslíš, tak ti to shodím já! CHA!

"Ty blbe mouratej! Vždyť to spadlo! Ty troube neskutečná, ty se mi fakt jen zdáš!!"

Jé, ty jseš naštvanej, ZDRHÁM ZDRHÁM ZDRHÁM!

"Tady se zastavte! Srazit k sobě, rameno na rameno! A držet řadu!"
"Veliteli, a co Jeho Svatost?"
"Správně Joste, vezmi si padesát mužů a veď papeže k passetu"
"Ale co ty, veliteli Kaspare?!"
"Dal jsem ti rozkaz, splň jej."
"Papež se nebude chtít nechat vytáhnout z pohodlí paláce, určitě se nám bude vzpouzet."
"Tak ho tam třeba dovlečeš Joste, to je jedno. Může být rád, že ho chytneš za roucho ty a ne nějaký kacíř.
"Tebe by poslechl spíš Kaspare, pojď s námi!"
"Dostal jsi rozkaz Joste, tak ho splň. A splň ho HNED!"
"Jak poroučíš Kaspare. Bůh s tebou!"

Starý učenec se hrbí nad pergamenem.

"Takže to byli Maximus Thrax, dále Gordianus a k němu Gordianus II. a dál..."

Náhle ho vyruší jiný příchozí vzdělanec.

"Co píšete, pane kolego?"

"Sepisuji vladaře naší říše. Takže dál Balbinus a Pupienus."

"No pár jich je. A ve kterém století nám vládli?"

"Roku 238"

"Všichni naráz?! No tedy, s tou naší říší to není zrovna slavné!"

Jen se nebojte, císař tu bude vždy, stejně jako naše říše. Stejně jako slunce a hvězdy!"

"To jistě, jistě... ale jak se tak dívám na váš seznam, ani bych se nedivil, kdyby zítra bylo nebe pod nohama"

"Zeptej se ho."
"Ne, ty se ho zeptej!"
"Já? A proč zrovna já?!"
"Jsi z nás přeci nejurozenější."
"No právě. A proto ti říkám, že se ho zeptáš TY!"
"Ale..."
"Už jsem řekla!"
"No tak dobře."

Tři ženy v bohatých šatech ozdobených drahokamy nesměle přistoupí k mladému muži v turbanu.
Dobře vědí, že je to i přes svůj nízký věk proslulý perský lékař, vzdělaný a učený člověk.
Vybraná žena s ruměncem ve tváři vystoupí z hloučku svých družek ze spolku Učených žen a nesměle si odkašle.

"Pane Hadrato, my bychom se Vás rády zeptaly... co je to ta sodomie?"

Pan Čeněk z Vartemberka se naposledy otočil v sedle a pohlédl ke kopci, který se od něj vzdaloval.

Ještě stále bylo slyšet řev mužů, ale bitevní vřavu už hluk nepřipomínal. Tohle byla zřetelná kakofonie zvuků pláně smrti.

Viděl dvě linie válečných vozů, nyní již obě patřící kališníkům. Louka mezi nimi, byla poseta mrtvými a přeživší prchali před vítěznými husity, kteří s voláním "Hrrrr na ně" pronásledovali utíkající.

Jak se to mohlo stát?! přemýšlel Sám ďábel jim musí pomáhat. Jinak to není možné. Přeci... přeci jim... NE! Není možné, aby Bůh stál při nich.
Prosím, Bože, řekni, že nestojíš při nich...

Nebýt toho, že byl sám předmětem úvah, byl by se pan Vilém Slavata náramně bavil. Pohled na tu bandu hlu... tedy dav urozených, hádajících se mužů, kteří zaplnili kancelář, byl k popukání.

"Pošleme je po řece na sudech do Vídně!" křičel jeden
"Hlupáku, řeka teče do Míšně! Natřeme je dehtem a vyválíme v peří!!" navrhoval druhý
"Donutíme je podepsat že císař je dobytek!"
"A k čemu to?"
"Pánové, to chce něco důslednějšího." přemýšlel nahlas Jindřich MatThurn dívaje se na okno.

Ta řevnivost! Cožpak takhle se dělá povstání? No jak tohle asi dopadne. A jak asi dopadnu já?, přemýšlel Vilém Slavata.

Když Rimmer zjistil, že by se Lister měl stát jeho nadřízeným díky nové pozici šéfkuchaře, rozhodl se, že to pochopitelně nemůže nechat jen tak.

Zahájil proto vlastní studium, ovšem měl-li mít kuchaře Listera pod kontrolou, pozice navigačního důstojníka by nestačila. Rozhodl se proto stát důstojníkem zásobovacím.

Čekal, že se studiem bude souviset nutnost psát diplomky. Ale už první téma ho vyděsilo.
"Retenční schopnost sladu?" Co to má být?!

Usoudil, že jeho běžný tříměsíční učební plán tady rozhodně stačit nebude a proto si šel připravit speciální plán pro krizové situace, který zahrnoval 12 různých barev a opakování látky 31 hodin denně.

"Tak o čem to bude?"

"O historii."

"Dobře, to je hodně široké téma..."

"Bude to o křížových výpravách."

"Aha. A kdo tam bude?"

"Bude tam jeden člověk. Angličan. A bude daleko od domova."

"A bude to rytíř?"

"No, ani ne, spíš cestovatel, bojovat moc neumí."

"A budou tam draci?"

"To ne, žádní draci, ani skřítci. Ale budou tam Arabové a Řekové a Jeruzalém a Istanbul a středověká Evropa,..."

"A co bude ten pán dělat?"

"Bude chtít domlů. Ale bude to mít těžké."

"Proč?"

"Protože mu to osud nebude přát."

"Ale vždyť ty mu určíš osud.... Tak co tam ještě bude?"

Král Theoden stál uprostřed síně a jeho pobočník Gamling mu právě pomáhá odít se do bitvy.

"Kde je jezdec a kůň? Kde je roh, který pěje?"

Hlavně kde je nátepník?

"Kde je teď přilba a pancíř a vlas, který věje?"

To ti povím, zamotaný v přezce toho pancíře.

"Kde je ruka a harfa a oheň, jenž hřeje?"

Jo zatopit bysme mohli.

"Jako déšť po horách přesly a jako větérek v louce;
na západ odešly naše dny přes stinné kopce."

Múzy možná mlčí, ale dědkovi huba jede... pomyslel si Gamling a raději se vytratil, že prý meč je ještě potřeba přibrousit.

"Brý den," praví floutek míjející kočár.
"Heh?" podiví se král Jindřich.

"Vaše tlustosti," uklání se ministr vycházejíc ze dveří zámečku.
"Právě jsi doministroval, odteď budeš leda tak ministrantovat!" zvolá za ním nazlobeně korunovaný pan Osmý.

"A jejej hole hej," vzkřikne muzikant a raději zvolí druhé schodiště, spatře nazlobeného monarchu stoupajícího proti němu.
"Už dlouho mi hraješ na nervy!" řičí panovník.

Pak už se rozzlobená koule v punčoškách vřítí do ložnice, jen aby zahlédla pár štětin štětce snášejících se na parapet okna.
"Však tě pořádně zmaluju, až mi přijdeš pod ruku!" hrozí za ním král. "Nuže Kateřino, jak mi to vysvětlíte?"

Rozezněly se trubky, bubny, tisíce lidských hlasů, vše se dohromady slilooo v jeden neuvěřitelný hluk, který hrozil rozervat nebesa i zemi na kusy.

Obránci Akkonu pozvedli své zbraně, protože mamlúcká armáda před hradbami se dala do pohybu. Přišla proto, aby pozabíjela všechny ve městě a zbavila latinců poslední državu ve Svaté zemi.

Již nebyla naděje na záchranu, nebylo kam uniknout. Věděli to lidé na hradbách i před nimi. Zbývala jen smrt. Pro některé to byla hrůzná představa, pro jiné naopak osvobozující.

Ale aby tento okamžik stál za to, aby nebesa i země zůstaly pohromadě, vzlétl do vzduchu zpěv.

"KYRIE ELEISON"