Na parížském hřišti,
čtu si povídku.
Děti vztekle piští,
já mám po klídku.
Celou Eiffelovku,
vyběhneme zas.
Musím. Na férovku,
za hasičský čas.
(7 minut)
Zítra asi Louvre,
nachystám si visu.
Nejspíš budu platit,
novou Monu Lisu.
Běží skrz časem
Osudová setkání
A kdo je spasen?
Surovin kopa
s láskou a s péčí
pak polední klid.
pozn.: Upekla jsem k obědu kachnu. Cítím se jako Magdalena Dobromila Rettigová! ;o)
Kronikář nový pergamen vytáhnout musí.
"Děvenko, není tu pro mě brk husí?"
"Z husy? To bude mýlka 'ňáká,"
dí Alenka a podá mu pírko z plameňáka.
Nenávist sžírá
myšlenky i útroby
Země hltá krev
V ledových stínech
první nádech mrtvých plic.
Hle! Ono žije!
Rendíku, Rendíku,
nechej toho šuplíku!
V šuplíku jsou časáky
pro pány a prasáky.
V časáku jsou nahý paní
budeš míti hrozný spaní!
Rendíku, Rendíku,
nechej toho šuplíku!
*********
Nemám ráda děti, takže dnešní téma je pro mně takové, že nevím, co s ním. Ale pak jsem se dočetla, že můžeme psát i pro svoje mladší já. Tak tedy, toto je pro mé osmileté já. Podle skutečné události.
Panika, děs, strach
Ten zvuk zaseknutých brzd
Nese naději
Směje se chacha
Pipi Dlouhá Punčocha
a neposlouchá.
Polibek tatínka hebký jak peříčko,
potom se uložíš mámě na srdíčko.
Spi, moje ptáčátko, schovej se do dlaní,
mámina písnička nese tě do spaní.
