Křik pro boj

Velitelé již několik dní věnovali nemalou pozornost i jiným uměním než těm klasicky bojovým. Od táborů v některých chvílích prchalo skoro vše živé, tedy kromě mužů, z jejichž hrdel vycházel mocný křik. Když se skloubila děsivá slova slibující tekoucí krev a pomstu s něčím vzdáleně připomínajícím melodii a tou hlasitostí, které byly i zbylé krky schopné, vznikala svým způsobem úctyhodná směsice. A zejména vznikala směsice děsivá. Bylo by naivní myslet si, že snad něco takového zažene davy nepřátel, ale v to velitelé ani nedoufali. Pouze si všimli, jak moc společné vyřvávání podporuje sounáležitost a zuřivost mužů a náležitě toho využívali.