Svatava

„Vítku, Matěji! Rychle... musíte zavřít bránu!“ hartusí Ctibor, a co mu jeho kratší noha stačí, spěchá naproti vozu přijíždějícímu k hradu. V ruce pevně svírá sukovici.
„Panno Svatavo,“ výhružný výraz čeledínovy tváře střídá trojzubý úsměv, když poznává osobu držící otěže, „vlastně paní Svatavo,“ rychle se opravuje při pohledu na vyklenuté bříško mladé ženy. „Kde máš pana Jiřího?“
Vyčerpaná žena se obrací do vozu, vedle nějž už stojí pohotový Vítek a bere z její náruče malého klučíka. Svatava k sobě tiskne menší děťátko a tiše šeptá:
„Útočiště s dětmi hledáme... dvakrát nám dům přepadli... Jiří... s čeledí... nový útok čekají... pomozte...