Dnes se vrátíme cestou, kterou ještě neznáme

Vítr ohýbal stébla trávy. Tiše šustila jako stránky učebnic. Byl červenec, takže ty bílé skvrny na protějším svahu nemohly být zbytky sněhu. Byli to mrtví.
Pro kapitána Benteena to byl příběh o spoustě chyb, které stály toho ješitného dobrodruha život. Pro kapitána Weira to byl příběh odvahy, možná ne rozumné, ale hrdinské smrti. Pro generála Terryho to byl příběh o posledním vzdoru hrdého protivníka, který je nevyhnutelně odsouzen k porážce.
Jen pro prezidenta Granta to nebyl příběh. Byla to tragická skutečnost. Stejně jako jaro nemůže ponechat sníh na rozkvetlých loukách, ani bouřlivě rostoucí civilizace si nemůže dovolit žádná bílá místa.