Óda na dýku

Budou zde věci jen, jak je chci já.
Vše kolem mi za pravdu dává,
že udělám všechno, tak jak se má
a tahle je pro mě ta pravá.

Ta pravá a jediná, co jsem vždy chtěl,
nikdy jsem nenašel lepší.
Jasný lesk ocele, kde je čepel
na hraně nejostřejší.

Krásná jsi, krásná, jak jsem tě chtěl,
když krev po tvé čepeli stéká,
když nořím tě v hrdla svých nepřátel
a zůstává krvavá řeka.

Věci už nejsou tak, jak jsem je chtěl.
Proč smutek se do duše vkrádá?
Proč svědomí křičí nad mořem těl?
Proč nejsi už pro mě ta pravá?