Café dulce, agua de pila

Slunce praží a ve vlhkostí prosáklém vzduchu se dá téměř plavat. Jeden by nevěřil, že se tady najde tolik prachu.
Lidé si myslí, jak tropy překypují bujnou zelení, ale kubánská městečka jsou především šedá a železitě rezavá, nekonečně modrá a oprýskaně pastelová.
Přes den bývají terasy s houpacími křesílky opuštěné. Je příliš horko a není čas, stále je co dělat. Zametat, zametat, zametat. Věšet ručně vyprané prádlo nad ploché střechy vedle nádrží s vodou. Vařit rýži, každý den vařit rýži. Žehlit bílé košilky ke školním uniformám. Umýt a natočit si vlasy. A znovu zametat.
V mnoha domácnostech bachraté ledničky ozdobené kýčovitými magnetky zejí prázdnotou. Chudá země, vždyť víte. Chápete. Nikdy však nesmí chybět láhev s vodou. Agua de pila znamená obyčejnou vodu z vodovodu. Teče vlažná, musí se tedy pořádně vychladit.
Návštěvu je vždycky nutno uctít. Ať přijde kdokoliv kdykoliv, je nemyslitelné nenabídnout aspoň sklenici studené vody.
Výrok „nedali mi ani vodu“ má tady mnohem silnější význam než jinde, vyjadřuje totiž nejhlubší opovržení nad naprostým nedostatkem slušného vychování.
Hostům se podávají malinké kalíšky silné sladké kávy. Vypije se naráz jedním dvěma doušky a potom přijde to hlavní. Sklenice báječně ledové vody se zemitě železnou příchutí.
Tomuto požitku se máloco vyrovná.