Po mně

Psí víno ve vánku kývalo lístky a na podlaze besídky se honila světélka. Maminka seděla u stolku plného květináčů a zaštipovala bylinky.
"Copak?" usmála se na Elrohira a v očích měla také světélka, laskavé jiskřičky.
Elrohir měl málo času, než se vrátí bratr a zkazí mu vzácnou soukromou chvilku.
"Pětadvacet dnů," vyhrkl. "Už bude konec!"
"Vašeho čtení?"
"Jo! Mami, co když tátu zklameme?"
"Čím?"
Elrohir nejistě těkal pohledem. "Že jsme nečetli, co by schvaloval, že jsem si neved zápisy, protože mám medvěda, čtu pomalu, prostě - mám divný pocit."
Celebrían zjihla. "Pojď sem, zlatíčko naše ustarané. Ty jsi docela jako já."