Cestou přes sídliště míjíme pána s pejskem. Zatím co se pejsek s naší Bellou přátelsky očichává, pán naváže hovor: „Teda, to máte velkého psa. Toho v bytě nemáte, musíte mít velkou zahradu, viďte.“
„Kdepak, bydlí s námi v bytě, dokonce spí v posteli,“ usmívám se.
„Vážně? To za mých mladých let nebývalo,“ zamračí se pán nesouhlasně, „pes v bytě. To je trápení. Pes patří ven, do kotce, do boudy.“
„A co váš pes?“ obracím pohled k drobnému tvorečkovi s culíčkem na hlavě, oblečenému do slušivého růžového kabátku. „Kde ten bydlí?“
„To je něco jiného,“ dí pán rozhodně, „to je jorkšír!“
S větou „Pes do bytu nepatří.“ se setkávám od svých dvanácti let, kdy jsem dostala svého prvního psa. Pořád mě udivuje kolik lidí je přesvědčeno, že tak vysoce sociální, smečkové zvíře bude nejšťastnější o samotě, někde v koutě zahrady v boudě.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je jorkšír :D výborná
strigga
To je jorkšír :D výborná pointa. A souhlasím, myslím, že je to hlavně o nějakým základním selským rozumu. Spousta lidí má psa na zahradě a myslí si, že ho díky tomu skoro nemusí venčit, že mu to stačí dvakrát do týdne.. takovej pes mi pak přijde jako mnohem větší chudák než milovanej labrador v bytě, se kterým třikrát denně jeho rodina lítá po venku. :)
Přesně :-).
Grace
Přesně :-).
Kotec sám o sobě není špatný, ale pokud je tam pes zavřený 24/7 a majitele vidí jen pár minut denně u krmení, je to špatně.
Co majitele, ale ostatni psy.
neviathiel
Co majitele, ale ostatni psy. Zvířata vzdycky budou upřednostňovat ostatni zvířata, pripadne vezmou uvádět jiným živým materiálem :)