Pomoc seslaná Glórií

Z nemocniční postele pozorovala pošmourné nebe za oknem. Byla na pokoji sama, takže mohla odpočívat v klidu své pochmurné bubliny.
Ozvalo se zaťukání.
“Dále,” řekla a opatrně pohlédla ke dveřím, do kterých vstoupil její mladý a pohledný (takové klišé! obořila se na sebe v duchu) soused.
“Jak se cítíte?” zeptal se místo pozdravu.
“Jako idiot,” uchechtla se. “Teď mám třídenní zákaz cokoli číst, psát nebo sledovat na televizi.
“Proto jsem tady,” řekl, posadil se na židli a vytáhl laptop.
“Diktování v těch zákazech nebylo, ne?”
Překvapením jí klesla brada. Ohromeně zavrtěla hlavou.
“Takže,” promnul si prsty. “Jaké je dnešní téma?”