Osamoceni uprostřed vesmíru

Nestihl jsem ji chytit. Výbuch nás rozdělil. A teď jsme dál, než jsme chtěli. Odloučeni a stále se vzdalujeme.
*
Neustále vidím její tvář, úsměv, jímž se na mě směje. V očích se však odráží smutek, který tolik zraňuje mé srdce. Jen malý krůček, malý posun a už bychom nalezli cestu k sobě navzájem. Zákony nám v tom brání, musíme udržovat trajektorii.
*
Cítí jen můj dech, který šimrá a čeří vlnky na jejím povrchu. Blízko a tak daleko. Neboj, lásko má, najdu k tobě cestu. Jsem tvůj Měsíc a ty má Země. Hvězdy jsou slzami prolité společným osudem.
*
Počkej na mě.