Vanilkovou nebo čokoládovou?

Jaroslav L. s Markem P. vstoupili do školních sbírek. Zarazilo je ticho, které rušil jen zvuk zvonku. Jaroslav se zamračil. Věděl, že tu něco nehraje. Libý zvuk zvonku namísto obvyklého tajuplného brumlání a bublání. Vzápětí zažil šok.
Ke vchodu do sbírek dorazil muž v bílém plášti s kuchařskou čepicí na hlavě. Tlačil před sebou vozík se zmrzlinou. Zvonek na řídítkách vysvětloval původ zvuku, ale nikoli mužovu modrou pleť.
„Mohu nabídnout zmrzlinu?“ zeptal se muž a úslužně se uklonil. „Mám vanilkovou nebo čokoládovou. Dva kopečky za polovic.“
Jaroslav vytřeštil oči. „To má být vtip?!“
„Nikoli. Procházím rekvalifikací,“ odpověděl blankytný přízrak uctivě.