Z náruče do náruče

„Ježíš, ta je sladká!“
„Můžu si ji pochovat?“
„Hlavou nahoru, holky.“
„Jste pitomí!. Koukejte na ty vlásky. Mrkvička.“
„Má zelený oči. Jako liška.“
„Pohněte, nebo nám to ujede!“
Dostrkala jsem kočár podchodem ke druhýmu nástupišti a kluci se mohli přetrhnout, aby ho vynesli nahoru. Celkem pohoda. Dolů do koše se vejdou všechny propriety pro mimino i něco navíc.
V kupé seznamování pokračovalo a malá šla z ruky do ruky.
Usmívala se na všechny nové tety a strejdy bez výjimky a stihla naštěstí usnout dřív, než by ji umazlili k smrti.
Marek se, myslím, díval víc na mě než na Kristinku.