34. kapitola

Pláň plná něčeho hnědého. Rozkládala se do dáli, kam až oko pohlédlo. A tím něčím hnědým byla hmota, které se slušně říká exkrementy.
Rafael se probudil do nového dne. Uf, to byl divoký sen. Rafael věděl, že podle všech snářů, do kterých v životě nahlížel, znamená takový sen peníze. Ty by se mu velmi hodily. Realisticky však zhodnotil, že tento fekální sen byl vyvolán včerejším Sváťovým líčením jeho šlamastyky.
Na telefonu měl Rafael upozornění, že má nové zprávy v datové schránce. Hned mu bylo jasné, co budou obsahovat. A nemýlil se, upomínky z finančáku a ze sociálky. Tedy nic optimistického.
Večer se v kavárně opět zjevil pan domácí.
"Dobrý večer, pane domácí, jsem si dobře vědom, co vás ke mě přivádí. Vím, mé dluhy neubývají, snažně vás však prosím o trpělivost. Teď jsem měl okurkovou sezónu, ale bude to lepší. Začne podzim a školní rok, budou sem opět chodit studenti a ti, kteří přes léto chodili raději do podniků s venkovními zahrádkami..."
"Pane kavárníku, váš dluh nejenom neubývá, on naopak narůstá. Každý měsíc mi sice něco pošlete, ale to je jako nic. Radím vám, nezneužívejte mé trpělivosti. Zajisté nechcete, abych vyhledal další vaše věřitele za účelem podání návrhu na vaši insolvenci."
"To bych opravdu nechtěl a slibuji, že se polepším."
"Polepšete se, chci vidět činy!"
S těmito slovy namíchnutý domácí opustil kavárnu.
Rafaelovi zapípala na telefonu zpráva. Saskie mu poslala selfíčko s komentářem:
"Už se těším na kavárnu a na Tebe."
Aspoň něco optimistického v tomto dni, pomyslel si Rafael.