Sestup za přítelem

Tmiji moru provázela špatná pověst. Právě tam povstalo největší prokletí Lučných vrchů - hubitel lidí, dávnopár. Přesto se našli hlupáci, kteří podzemí dobrovolně navštívili. Třeba jako jejich sousedé. 

Jenže, když Vajgor zavolal, že potřebuje pomoct vynést zraněné, Borlan neváhal. Hned skočil do rozšklebeného otvoru.

„Kde jsi?“ Zavolal, když sestoupil níže.

„Tady!“

Kus dál se mihotala záře pochodně. Zahnul vpravo, pak vlevo, světlo se nepřiblížilo, ani nevzdálilo.

„Vajgore?“

„Mají tě, příteli.“

Než se těm slovům stihl podivit, oddělilo se od stěny několik neforemných stínů. Některé připomínaly cákance, jiné měly tvar zdeformovaných lidí. Všechny se po něm natahovaly ostrými drápy. 

A světlo zhaslo.