Jeruzalém, město zázraků

Navečer si pro chlapce přišli rodiče.

Bylo kolem toho spoustu řečí, trochu pláče a pár výčitek (hledali ho už třetí den). Celý ten zmatek a hluk vyrušil hejno (stádo?), které se už ukládalo ke spánku.

"Zajímavý kluk," pravil jeden z učenců.

"Něco z něho bude," přitakal druhý.

"Veliké znalosti."

"Pronikavá mysl."

"Obratný v diskusi."

"Jen by mohl trochu zpomalit".

"To teda," kývl mudrc v růžové a štítivě odtáhl nohy od obřího motýla. "Drmolil tak rychle, že jsem mu skoro nerozuměl."

"Možná byl nervózní."

"Z čeho?"

"Třeba... Z nich?"

Pozvedli oči vzhůru.

Hejno (stádo?) už pokojně spalo, každý ve svém hnízdu.