Hodina tance

Nervózně přešlapoval ve dveřích.
"Johne, ty máš strach!"
Zrudnutí. "Já? Ne. Vůbec, nemám."
"Lhaní ti nikdy nešlo. Tak konečně pojď, nemáme na to celý rok."
"Něco už umím."
Nadzdvižené obočí. "Skutečně?"
"Budeš se divit, ale umím."
Rozechvění tónů hudby. Základní pozice. Pár nesmělých kroků.
"Co teď?"
Povzdech. "Velení nech na mně."
"Ale já jsem ženich. Já musím vést. Ty hraješ Mary..."
"Říkal jsem velení, ne vedení."
Uplynula chvíle. O něco lepší taneční pohyby.
"Ne, Johne, takhle rozhodně ne! Musíš takto, to je správně..."
Opatrné zaklepání. Paní Hudsonová. Mírně zaražený výraz při pohledu na dvojici. "A drahoušek Mary o tomhle ví?"