Nikdy na tě nepohlédne, dokud po ní toužíš, když lascivně vstříc ti vyjde, dál se po ní soužíš

"Proč tam stojí tamta pumpa?", ptal se malý Umpalumpa.
Rodiče ho tedy vzali na výpravu za zvířátky,
Umpalumpa, nedivte se, chtěl být velmi rychle zpátky.
Lidi, to byl divný národ velikánských barbarů,
tvářili se přemoudřele, přitom žili postaru.
"Moderní svět" těchto zvířat ze spěchu byl složen,
člověk běhal křížem krážem, dokud nebyl zmožen.
Za štěstím se stále vrhal nespokojen věčně,
klaněl se a podlézal té nabubřelé slečně.
Jen žíznivě hltal vodu přímo z jejích dlaní,
zdála se mu obyčejná, bylo to však zdání.
Nepochopil, že ji pije v doušcích běžných dní,
svět je pro něj obyčejný, o štěstí jen sní.