DMD 2015

Ukradený rok - Tenny
Deserted - Roy/Ray
Noc v lese - Aries
Pravé přátelství - Envy
Koloběh - P.M.d.A.
Hledá se nový pán - Birute
Na návštěvě u Jakuba Hrona - Aplír
Jeden obyčejný dialog - Chrudoš Brkoslav Štýřický
Mediální past(a) - Owes
Miluj deziluzi svoji - Carmen

Schovávaná od Owlicious o prvních výčitkách.
O čem se nemlčí od Ryy o utrpení a radosti, která musela být sdílena.
Kdo to jen je? od Julie, protože její pojetí zázraku je neobyčejné.
Eli od Aplír o blízkých, kterým promíjíme někdy až moc.
To jsem já od Keneu o člověku, který dokázal odpustit.
Proč kontrolovat podřízené od Avevy o tom, jak je to se svobodnou vůlí někdy složité.
Jom ha-šo'a od Blancy o lidském utrpení, ale hlavně o naději.
Jak pokoušeli Božího syna od Doktora, protože Belzebub se nemá podceňovat, i když je to už senilní stařec.
Večer od ef77 o tom, že nikdo není docela ztracený.
První setkání od Danae o Přítelkyni.
Autor všeho od Erendis, protože On nic napsat nemusel.

Palpatinovo vyprávění o smrti Mistra Darth Plagueise, vzalo Anakinovi dech.
Pochopil, kdo vraždil.
Ovšem kancléř měl dnes sdílnou náladu.
„Jediové ti o něm nikdy nevyprávěli, že? Právě tak ti nebudou vyprávět příběh Hannibala Lectera.“
Už jméno samo – kdo ví proč – přivodilo Anakinovi třesavku.
„Pocházel z jiné Galaxie,“ pokračoval Palpatin. „Geniální zrůda. Jejich jazyk pro něj neměl výraz. Esence Temnoty. Ty, jimiž opovrhoval, snědl.“
Nepřítomně se zasnil: „Nechal jsem ho přivézt. Brzy se rozkoukal. Myslel, že jeho mozek předčí můj. Začal mnou opovrhovat.“
Anakin těžce polkl: „A dál?“
Ale Palpatin jen podvědomě mlaskl. Nemohl riskovat, že se Anakin v opeře pozvrací.

Tyfónek, zřejmě nejmladší účastník letošního DMD: Jak pejsek s kočičkou šli do kina Jak pejsek s kočičkou šli do kina
Faob, který mezi nás tak pěkně zapadl: Hranice poznání
Kokoška, drabblata, která pohladí duši, a tohle navíc obsahuje zajímavý přírodovědný fakt: Kosí loučení
PanVrchni, který napsal pouhá dvě drabble, a myslím, že je to určitě škoda. Tedy ne že je napsal, ale že jich nenapsal víc: Lívancovník
Alasdair MacColla, protože tohle drabble mě opravdu zasáhlo:   Co je větší svinstvo?
Peggy Tail a její Cesta
Euridyké a její potkání se Žebrákem
Aurora, která píše nádhernou slovenštinou: Skúška odvahy
Lady Aludnev a její Pálení Slaměného vdovce
Mecháček a Enigma
Teresa a mrazivé drabble Dám ti své srdce

Na malém náměstí lehce povlával ve větru panák vycpaný senem. Všichni vesničané se přišli podívat na každoroční pálení Slaměného vdovce. Každé dítě dostalo od rodičů trochu sena a pak všechny společně vyrobily přibližnou postavu muže. Tradovalo se několik historek o tom, jak tradice vznikla. Třeba ta o muži, který zabil svou ženu i děti, nebo o bezcitném knížeti, kterého si vzal Ďábel. Ona měla nejradši tu o ohnivém skřítkovi, který se zamiloval do lidské dívky, a když po letech zemřela, byl tohle jediný způsob, jak se zase vrátit domů. Hranice vzplanula a na okamžik se mezi plameny zatřepotal lehký úsměv.

Oběti umíraly vždy za zvuku flétny. Nikdo nepochyboval, že flétnista je vrah.
Když se nocí rozlehl ten kouzelný tón, vydal jsem se za ním, připraven vraha najít a potrestat.
Žena skrčená v temném koutku byla úplně zticha. Nevěnoval jsem jí žádnou pozornost.
Dokud se nezměnila v démona a nezaútočila na mě.
Flétnistou byl štíhlý muž s bílými vlasy. Žena, zaujatá bojem se mnou, si ho všimla příliš pozdě. Až když odtrhl nástroj od rtů a vrazil jí ho do srdce.
Sladký zpěv flétny byl tím jediným, co milovala, dokud byla člověkem.
A tím posledním, co slyšela na cestě do nicoty.

Na stole ležel list papíru, obálka a obyčejná tužka.
Ztěžka dosedl na židli a začal psát.
Mí nejdražší...
Věznicí se protahoval průvan.
...píši Vám tento dopis těsně před...
Na dvoře stála šibenice.
...svým nevyhnutelným odchodem...
Oprátka se ladně pohupovala ve větru.
...Vzpomínky na Vás mi přinášejí útěchu...
Slza skanula na dřevěný povrch stolu.
...Věřím, že na mne nezapomenete...
Z chodby se začínaly ozývat kroky.
...Navždy Váš...
Zabouchání na dveře. Už musel jít.
Dopsal. Složil list do obálky a roztřeseně naškrábal adresu.
Později hlídač znuděně hodil psaní do plechové krabice mezi ostatní.
Byl to jen další dopis, který nikdy nebude odeslán.

Čarodějka vhodila do kotlíku posledních pár rudých kvítků.
Vtom se ozvalo zaklepání.
"Dveře jsou otevřené!"
Dovnitř se nejistě vplížila Laureen.
"Čaj bude za chvíli, perníky vyndej z trouby," čarodějka ji zaúkolovala.
V tu chvíli se zaklepání ozvalo znovu.
"Jen dál."
Vévoda z Belor Danim smeknul klobouk a vysekl hostitelce úklonu.
Laureen předstírala, že má plno práce s potíráním perníčků vejcem.
Lucien se usadil, právě když se rozlétly dveře a dovnitř vrazil Peregrin.
"Cítím per..." zarazil se, když viděl druhé dva. Otočil se k odchodu.
"Pozvala jsem vás, protože ibiškový čaj by vám mohl pomoct si leccos vyříkat..." zarazila ho čarodějka.

Hans očima přeletěl obrazovku a zamračil se. Počet kachniček za den pomalu ale jistě klesal. Shodil nohy ze stolu a zvedl se z pohodlného křesla. Zvukotěsnými dveřmi vešel do chaosu tovární haly, kde stovky lidoopů seděly za kancelářskými stoly. Tu a tam některý lidoop bušil kolem sebe větví (nebo případně nohou židle), vzduchem občas prolétl vržený exkrement, ale většina jich mlátila usilovně do psacích strojů. Po zemi se válely dlouhé popsané role papíru, naplněné povětšinou naprosto nesrozumitelnou hatmatilkou.
Sotva Hans vešel do haly, přiřítil se šimpanzí poskok s útržkem papíru.
„Tomu říkáš drabble?!“
Vzduchem práskl bič.
„Zpátky do práce!“
„EEEK!“

Ach ta slova.
Zelené peklo.
Hořící napalm.
Výkřiky umírajících.
Jenže realita je občas jiná.
Možná pouze na okamžik zavládlo ticho.
K uším pronikly běžné zvuky z džungle.
Vřískání opic.
Švitoření ptáka.
Čvachtání vody v botách.
Zvítězila nuda.
Každá dostatečně dlouhá válka se skládá z devadesáti pěti dílů nudy a z pěti dílů hrůzy, okořeněné dle libosti čirým šílenstvím.
Fotoaparát několikrát cvakl.
Ticho zachytit nedokázal.
Ani myšlenky.
Nezapsané zmizely.
Nakonec ani ta nuda nedokázala své vítěství udržet nijak dlouho.
Nízko nad korunami proletěl Thud* a odhodil dvě štíhlé napalmové nádrže. Tam mezi stromy si někdo právě vybral svých pět dílů hrůzy.